Flak 36/37 ráže 8,8 cm je německé těžké protiletadlové dělo, vyvinuté z kanónu Flak18. Oproti originálu se změnila hlaveň zbraně a nyní měla dělenou trubku jádra. Změnilo se také lafetování a podvozek. Tyto změny umožnily manévrování zbraně dopředu i dozadu. Ve verzi Flak 37 byl modernizován komunikační systém s bateriovou řídící jednotkou. Stejně jako Falk 18 se i Flak 36/37 vyznačoval skvělými vertikálními a horizontálními letovými parametry a také velkou průbojností pancíře. Od roku 1940 se v masovém měřítku používal jako protitanková zbraň. Technické údaje: dostřel: vertikální - 10 600 m, horizontální - 14 860 m, ráže: 88 mm, bojová hmotnost: 5000 kg, rychlost střelby: 15-20 ran/min., Počáteční rychlost střely: 820 m/s (vysoce výbušný granát), 930 m/s (pancéřová střela).
Sd.Kfz. 7 (nim. Sonderkraftfahrzeug 7) byl německý polopásový transportér z druhé světové války. První prototypy byly postaveny v roce 1933 a sériová výroba pokračovala v letech 1934-1945 a skončila výrobou asi 12 000 exemplářů tohoto vozidla. Pohon obstarával jediný motor Maybach HL 62TUK nebo Maybach HL 64TR s výkonem 140 koní. Sd.Kfz. 7 neměl standardně pevnou výzbroj.
První modely budoucnosti Sd.Kfz. 7 byly vyrobeny v roce 1928 u firmy Krauss-Maffei v Mnichově, ale vozidlo se tehdy nedostalo do sériové výroby, protože porušovalo ustanovení Versailleské smlouvy. Teprve po nástupu nacistů k moci v Německu se technická řešení dřívějších modelů zdokonalila a vůz se poměrně rychle dostal do sériové výroby. Vozidlo Sd.Kfz. 7 byl schopen přepravit až 12 vojáků a měl minimální pancíř nepřesahující 8 mm. I přes hmotnost až 10 tun měl vůz dobré terénní vlastnosti a vysokou mobilitu. Byl také mechanicky rafinovaný a nebyl nespolehlivý. V německých ozbrojených silách sloužil jako dělostřelecký tahač pro kanóny ráže od 37 do 88 mm. Tato vozidla sloužila také k tažení 150mm houfnic sFH18. Na základě Sd.Kfz. 7 bylo vytvořeno několik specializovaných verzí, včetně: Sd.Kfz. 7/1 (20mm samohybné protiletadlové dělo), Sd.Kfz. 7/2 (také samohybné protiletadlové dělo, ale ráže 37 mm) nebo Sd.Kfz. 7/5 (verze samohybné protitankové dělo ráže 75 mm). Vozy tohoto typu byly v období 1939-1945 používány na všech frontách 2. světové války, a to jak u Wehrmachtu, tak u Luftwaffe. Malé množství Sd.Kfz. 7 sloužil v Brazílii, Bulharsku a Itálii.