Vzhledem k omezením Versailleské smlouvy z roku 1919 nemohla německá armáda vyvinout mnoho průzkumných či komunikačních prostředků a z tohoto důvodu mimo jiné kladla ve 20. letech 20. století důraz na vývoj těžkých motocyklů s dobrou nebo velmi dobrou výkon na silnici i v terénu. Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 se proces nezastavil, ale naopak zrychlil. Vedl k zavedení ve 30. letech a za 2. světové války tak úspěšných konstrukcí jako BMW R-12, BMW R75 popř. Zündapp KS 750. Sluší se dodat, že motocykly v německé armádě měly velmi často postranní vozík, určený pro vojáka s kulometem. Motocykly se v německé armádě osvědčily zejména v počátečním období 2. světové války, zejména v průběhu bojů v Polsku (1939), Francii (1940), ale také v severní Africe (1941-1943). Používaly se především pro průzkumné operace, někdy v týlu nepřátelské armády, a pro spojovací úkoly.
Ve 20. a zejména ve 30. letech 20. století prošla Rudá armáda prudkým rozvojem z hlediska rozšiřování svých postů a také rostoucí saturace technickými zbraněmi, především obrněnými. Přesto byla pěchota primárním a početně největším prvkem Rudé armády. Intenzivní kvantitativní vývoj tohoto typu zbraně začal na přelomu let 1929/1930. V roce 1939, ještě před agresí proti Polsku, byla sovětská pěchota zformována do 173 divizí (tzv. střeleckých divizí), z nichž většina byla seskupena do 43 sborů. Sluší se dodat, že po zářijovém tažení v roce 1939 se tento počet ještě zvýšil. Sovětskou střeleckou divizi v roce 1941 tvořily tři střelecké pluky (každý tři prapory), dělostřelecký pluk, po protitankové a protiletadlové dělostřelecké divizi a také průzkumné a spojovací prapory. Celkem to čítalo asi 14 500 lidí. V roce 1945 však toto postavení prošlo výraznými změnami, které vedly k divizi přibližně 11 500-12 000 lidí, skládající se ze tří pěších pluků, dělostřelecké brigády skládající se ze tří pluků, samohybné dělostřelecké eskadry a mnoha podpůrných jednotek, včetně protitankových , protiletadlové zbraně nebo komunikace. Výrazně se také zvýšila saturace pěchotních jednotek strojními zbraněmi - například u samopalů APsZ 41, později APsZ 43.