Nebelwerfer (německy: vrhač mlhy) jsou německé odpalovače víceolovových raket ráže 150-320 mm, z období 2. světové války. Hlavním účelem této zbraně byl masivní útok na nepřátelské povrchové cíle, např. pěší skupiny. Hrálo podobnou roli jako sovětský BM-13 Kaťuša. Prvním, vyráběným ve velkém měřítku, byl 15cm odpalovací systém Nebelwerfer 41 (15cm Nb. W. 41), vyvinutý v letech 1937-1939. Jeho maximální dosah byl 6700 m. v roce 1940 byla vytvořena vylepšená verze, založená na rámu Schweres Wurfgerat 40, střílející náboje 280 mm a 320 mm. Vyznačoval se neuvěřitelnou snadností použití a použitím dřeva v rámu zbraně. O rok později byl postaven Nebelwerfer 41, který byl umístěn na dvoukolovém, taženém korbě, což výrazně zlepšilo mobilitu a bojovou efektivitu. Střílel náboji ráže 280 mm a 320 mm. Od roku 1943 se vyráběl 30 cm Nebelwerfer 42 s náboji 300 mm. Ve stejném roce byl postaven také 15cm Panzerwerfer 42. Skládal se z 10 vodítek namontovaných na polopásovém vozidle Maultier.
Německá zkušenost z 1. světové války jasně ukázala velkou roli dělostřelectva na bojišti a často i rozhodující vliv, který dělostřelectvo na pěchotu mělo. Zároveň však omezení Versailleské smlouvy z roku 1919 bránila ve 20. letech v Německu vývoji tohoto typu zbraní, a zejména - zavádění těžkého dělostřelectva do liniových jednotek. Tento stav se změnil po převzetí moci nacisty v roce 1933, kdy začal proces prakticky neomezeného zbrojení. Mnoho z dříve vyvinutých modelů zbraní šlo do široké výroby. Poté (po roce 1933) bylo uvedeno do provozu několik nových typů zbraní ve skutečně velkém měřítku, včetně: 10,5 cm leFH 18 popř 15 cm SIG 33, tedy základní lehká a těžká houfnice německé pěchoty za 2. světové války. Sluší se dodat, že německá armáda přikládala velký význam úloze dělostřelectva (zejména těžkého) na bojišti. Například při vypuknutí druhé světové války měla německá pěší divize na skladě 20 75mm lehkých pěchotních děl, 6 150mm těžkých děl, 36 105mm lehkých houfnic a 12 150mm těžkých houfnic. Za zmínku stojí, že německá taktika použití dělostřelectva kladla důraz především na přesnost střelby, což se následně negativně projevilo na rychlosti vstupu do akce.