Když Marie Terezie Habsburská v roce 1740 nastoupila na trůn, zdědila po svém otci (císaři Karlu VI.) armádu ne zrovna nejlepší kvality. Pěchota této armády byla špatně vycvičená, vyznačovala se četnými nedostatky a co do disciplíny nebo vybavení – víceméně – byla horší než její pruský protějšek. Značné nedostatky rakouské pěchoty jasně prokázaly obě slezské války (1740-1742 a 1744-1745), zejména bitvy u Małujowic (1741), Strzegom-Dobromierz (1745) a Sooru (1745). Není divu, že po řadě porážek ve slezských válkách prošla rakouská armáda – zejména její pěchota – řadou změn. Nejprve byly od roku 1748 zavedeny zbraně s železným kolkem a v roce 1754 t. zv. Commisflinte wz.1754, která se až do počátku 19. století ukázala jako základní zbraň rakouské pěchoty. Za zmínku stojí, že i pěchota dostala v roce 1749 nová nařízení, která počítala s palbou mušketýrů ve čtyřřadé formaci, ale v případě granátníků nařídili střelbu ve třířadé formaci. Elitu rakouské pěchoty tvořili granátníci, kteří tvořili asi 8-10 % personálu téže pěchoty. Byli vycvičeni podle pruského způsobu s podobně železnou disciplínou. Na úrovni války čítala rakouská pěší rota 136 mužů a granátníci 100 mužů. Prapor v síle 6 rot tvořilo 18 důstojníků a 798 vojáků a poddůstojníků. Ovšem v síle 4 rot – 12 důstojníků a 532 vojáků a poddůstojníků. Přestože během sedmileté války (1756-1763) rakouská pěchota nadále ustupovala - zejména na začátku konfliktu - svému pruskému protějšku, vedla si dobře v bitvách u Kolína (1757) a Kunersdorfu (1759), vítězné pro Rakušany. Sluší se dodat, že v posledně jmenovaném bojovali bok po boku s ruskými jednotkami.
Když Marie Terezie Habsburská v roce 1740 nastoupila na trůn, zdědila po svém otci (císaři Karlu VI.) armádu ne zrovna nejlepší kvality. Prakticky všechny jeho zbraně zůstávaly v daleko od optimálního stavu, často byl nedostatečný výcvik a vybavení, stejně jako velení. Nedostatky v posledně jmenované věci byly pociťovány již během dvou slezských válek (1740-1742 a 1744-1745). Aby to napravila, již v roce 1745 zahájila Marie Terezie práci na vojenských reformách, v nichž pokračovala v letech 1748-1756. V té době se začala cvičit velká cvičení rakouské armády po pruském vzoru, která zvýšila velitelskou kapacitu rakouského důstojnického kádru. Sluší se dodat, že v roce 1752 byla ve Wiener Neustadt zřízena kadetní škola a v roce 1769 (tedy po sedmileté válce) byla ve Vídni zřízena válečná akademie. Rakouský důstojnický sbor za slezských válek a sedmileté války (1756-1763) sestával z velké části z cizinců a v tomto ohledu se výrazně lišil od národnostně vysoce homogenního pruského důstojnického sboru. V armádě Marie Terezie tak důstojníci sloužili jak Němci, Maďaři, tak Slované, ale také Nizozemci, Italové, Francouzi a Irové. Sluší se však v návaznosti na literaturu na toto téma zdůraznit, že propast mezi rakouským důstojníkem a rakouským svobodníkem byla v té době mnohem menší než v pruské armádě. Pokud bychom měli ukázat na nejlepší rakouské důstojníky té doby, museli bychom především poukázat na polní maršály z Daunu. Browne a Lauodon. Ten spolu s Piotrem Sałtykowem porazil v roce 1759 u Kunersdorfu pruskou armádu.