Hasegawa WL516 99516 Japanese Naval Planes (Late Pacific War)

Velmi často je datem zrodu námořního letectví v císařském japonském námořnictvu (zkráceně IJN, japonský Nippon Kaigun) 16. březen 1923, kdy poručík Sunishi Kira přistál ve svém letadle na palubě letadlové lodi Hosho, která navíc vstoupila službu o rok dříve (1922). Je však třeba dodat, že v průběhu dvacátých let mnoho japonských námořních důstojníků vidělo letadlové lodě jako příznivce bitevních lodí a bitevních lodí, a to s ohledem na velký úspěch admirála Heihachiro Toga u Cušimy v roce 1905. Technická úroveň tehdejších japonských palubních letadel také nebyla nejvyšší. Tento stav se však ve 30. letech 20. století začal měnit, mimo jiné i díky pozdějšímu admirálu Isoroku Jamamotovi, který hlavní zbraň námořní války vnímal v letadlových lodích. Byl velkým zastáncem rozvoje japonského palubního letectví, které se promítlo do stavby nebo modernizace takových lodí jako Kaga, Akagi, Hiryu, Soryu a Zuikaku. Také japonské letecké struktury se nejen dostaly ke světové špičce, ale začaly v nich určovat standardy, včetně slavné stíhačky Mitsubishi A6M Zeke nebo torpédového letounu Nakajima B5N Kate. Tento intenzivní vývoj vedl k tomu, že když vypukla válka v Pacifiku, měla IJN 10 letadlových lodí, na kterých bylo založeno přes 500 palubních strojů, s dobře vycvičenými posádkami. První měsíce bojů v Pacifiku ukázaly, jak nebezpečná je tato zbraň. Je však třeba připomenout, že již během oné války měla IJN značné problémy, například masově nahradit letoun A6M Zeke nebo zavést úspěšného nástupce řady B5N, tedy torpédový letoun B6N Tenzen. Také proces výcviku námořních pilotů se ukázal jako chybný a byl distancován řešeními používanými v americkém námořnictvu.