Germania-Figuren 72-WW2-163 Armed forces At the field kitchen Italian woman with baby 8 Italian begging

Během 2. světové války byl postoj zemí Osy, zejména Německa, k civilnímu obyvatelstvu žijícímu v dobytých oblastech Evropy velmi odlišný. Dá se předpokládat, že dále na západě byla tato politika méně genocidní a méně brutální. Příkladem je Francie, která se v roce 1940 rozdělila na dvě části – okupované německými a italskými vojsky a tzv. Vichystický stát, který si zachoval zdání nezávislosti a který navíc úzce spolupracoval s Třetí říší. V okupované Francii se Němci zmocnili moci, pokusili se využít tamní průmyslovou základnu ve vlastním válečném úsilí, vynutili si přísun kontingentů nuceně nasazených dělníků a nemilosrdně zasáhli proti hnutí odporu, ale nesledovali vraždu a vyhlazení francouzského národa. Mezi další příklady patří vytváření vlád ve větší či menší míře spolupracujících s Německem v Nizozemsku nebo Norsku. Na druhou stranu, čím více na východ jsme šli, tím více se německá politika ukázala jako genocidnější. Příkladem je německá politika v Polsku, kde se útočník snažil poněmčit část populace a zacházel s generálním gouvernementem jako se zásobárnou volné pracovní síly. Se zavedením tzv Generalplan Ost z roku 1941, Třetí říše předpokládala, že velká část polské společnosti bude buď zavražděna, nebo násilně přesídlena. Třetí říše prováděla podobnou genocidní politiku na západních územích SSSR, okupovaných od roku 1941. Děsivým, společným jmenovatelem německé okupační politiky v západní a východní Evropě byla touha vyvraždit židovské obyvatelstvo žijící v těchto oblastech. Zločin vešel do dějin jako holocaust nebo šoa (hebrejsky holocaust). Bezpečné a pravděpodobně podhodnocené odhady ukazují, že během celé druhé světové války zemřelo nebo bylo zavražděno asi 23,7 milionů civilistů…