Kfz.1 je německý, lehký, vojenský terénní vůz z meziválečného období a druhé světové války. Výroba vozu probíhala v letech 1936-1942. Délka vozu byla cca 3,9 m, šířka cca 1,7 m a výška až 1,9 m. Nosnost vozu byla až 500 kilogramů. O pohon se – nejčastěji – staral jediný motor Stöewer o výkonu 49 HP. Předpokládá se, že dojezd vozidla byl přibližně 400 kilometrů. Kfz.1 byl navržen pro potřeby německé armády (Heer) jako jedno z vozidel patřících do rodiny univerzálních, osobních vojenských vozidel s terénními schopnostmi. Byly souhrnně označovány jako Einheits-PKW a první kopie se objevily v letech 1936-1937. Za vývoj a výrobu Kfz.1 odpovídal především závod Stöewer, ale výroba probíhala také v závodech BMW a Hanomag. Sluší se dodat, že vozidla vyráběná v jednotlivých závodech se od sebe lišila především pohonnou jednotkou, jejíž maximální výkon však osciloval kolem 44-49 HP. Vozidla Kfz.1 sloužila především jako lehká transportní vozidla a pro přepravu pěchoty.
Mercedes-Benz L 3000 je německý těžký nákladní automobil / tahač z druhé světové války, který byl poprvé představen veřejnosti v roce 1938. Sériová výroba probíhala v letech 1938-1944. Jako pohon sloužil jediný dieselový motor OM65 / 4 o výkonu 75 HP.
Mercedes-Benz L 3000 byl teoreticky konstruován jako těžký nákladní tahač a měl schopnost táhnout návěs, ale velmi často byla zadní část vozu postavena s korbou, která měla relativně nízkou podlahu pro usnadnění přístupu k němu. . Mercedes-Benz L 3000 patřil za druhé světové války k základním dvounápravovým nákladním vozům německých ozbrojených sil a byl v mnoha ohledech vozidlem podobným slavnému Opelu Blitz, ale s o něco lepšími terénními vlastnostmi. V průběhu sériové výroby se objevily tři verze tohoto vozu: L 3000, L 3000 A a L 3000 S. Nákladní automobily tohoto typu byly používány na všech frontách 2. světové války, zvláště intenzivně jednotkami Afrika Korps bojujícími v severní Africe. v letech 1941-1943. Odhaduje se, že během války vzniklo asi 30-33 tisíc lidí. nákladních vozidel tohoto typu.
Rozhodující vliv na utváření organizace a taktiky německé pěchoty před vypuknutím 2. světové války měly jednak zkušenosti z předchozí světové války, ale také teoretické práce vzniklé ve 20. a 30. letech 20. století, které často zdůraznil nutnost vnímat německou pěchotu jako nástroj vedení útočné války. To ovlivnilo jak vybavení, tak organizaci německé pěší divize, která se během zářijového tažení roku 1939 skládala ze 3 pěších pluků, z nichž každý byl rozdělen na 3 pěší prapory, dělostřeleckou rotu a protitankovou rotu. Kromě toho existovaly četné podpůrné jednotky, včetně: dělostřeleckého pluku se 4 dělostřeleckými eskadrami (včetně jedné těžké), protitankovým praporem, sapérským praporem a komunikačním praporem. Celkem tedy tzv. pěší divize V první mobilizační vlně mělo výraznou dělostřeleckou složku asi 17 700 lidí, ale byla také hojně vybavena kulomety. Mělo také moderní a účinné – na tehdejší dobu – prostředky komunikace a velení. V průběhu války prošly pěší divize transformací - v roce 1943 byly některé z nich přeměněny na divize obrněných granátníků. Standardní oddíl "tradiční" pěchoty však od roku 1943 tvořilo cca 12 500 mužů (a ne cca 17 700 jako v roce 1939) a byla v něm redukována i její dělostřelecká složka – zejména těžké dělostřelectvo, přičemž její proti- obrana tanku byla výrazně vylepšena. Předpokládá se, že za celou druhou světovou válku sloužilo ve Wehrmachtu asi 350 pěších divizí.
Německo (nejprve jako Výmarská republika a později jako Třetí říše), přestože bylo jednou z největších ekonomik v meziválečné Evropě, nemělo ve své společnosti ohromující stupeň motorizace. Slavný projekt lidového vozu (německy Volkswagen) začal krátce před vypuknutím druhé světové války a vlastně – pro civilní účely – začal fungovat až po roce 1945. Německý průmysl jako celek byl také jasně horší než jeho americký konkurent, pokud jde o efektivitu nebo použité výrobní techniky. Je třeba pamatovat i na nutnost dovážet velké množství ropy tehdejším Německem. To vše samozřejmě ovlivnilo stupeň motorizace Wehrmachtu. Na jedné straně měla plně mechanizované a motorizované obrněné a lehké divize. Také několik typů podpůrných jednotek v pěších divizích (zejména dělostřelecké a komunikační) bylo plně nebo převážně motorizovaných, ale hlavním dopravním prostředkem pro zásobování ve Wehrmachtu byla stále koňská trakce. Navíc i přes snahy o sjednocení německého vozového parku a zavedení úspěšných nákladních vozidel (např. Opel Blitz) a terénních vozidel (např. Schiwamwagen nebo Kübelwagen) byl počet typů automobilů používaných ve Wehrmachtu značný. Samozřejmě to ovlivnilo tempo oprav, dopravy atd. Na rozdíl od všeobecného mínění je těžké celý Wehrmacht za 2. světové války nazvat plně motorizovanou nebo mechanizovanou armádou. V této oblasti jednoznačně ustoupila britské armádě a americké armádě.
Na produkty ICM se vztahuje doživotní záruka a přímý servis výrobce.
I když předmět sami poškodíte, můžete podat žádost o obdržení nového!
Stačí vyplnit formulář dostupný na následující adrese:
https://icm.com.ua/contacts/