Německé protitankové dělo 7,5 cm Pak 40 (7,5 cm Panzerabwehrkanone 40) z druhé světové války. Práce na tomto dělu prováděly v letech 1939-1941 firmy Krupp a Rheinmetall. K výraznému urychlení výzkumných prací došlo po zahájení operace Barbarossa a střetnutí německých obrněných jednotek s tanky KW-1 a T-34. Kanón Pak 40 byl zaveden do řadových jednotek od konce roku 1941. Díky svým vysokým parametrům se stal hlavním německým protitankovým dělem až do konce války. Byl schopen zapojit se do přestřelky s každým sovětským a spojeneckým tankem, dokud se neobjevila vozidla jako IS-2, M26 Pershing a Centurion. V období 1941-1945 bylo vyrobeno přes 29 000 těchto zbraní (včetně kanónů instalovaných na stíhače tanků). Jeho hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká hmotnost, která vyžadovala použití dělostřeleckého tahače pro jeho přepravu. Vzhledem k široké škále munice, kterou mohl střílet, byl často používán jako polní dělo. Hmotnost střely se pohybovala od 4,1 kg do 6,8 kg. Technické údaje: ráže: 75 mm, hmotnost: 1425 kg, počáteční rychlost: 930 m/s (podkaliberní granát), rychlost střelby: 14 ran/min. Po válce byla zbraň Pak 40 používána v armádách mj. Albánie, Bulharsko, Československo, Finsko, Rumunsko a Maďarsko.
T-34 byl sovětský střední tank z druhé světové války a poválečného období.
První prototypy byly postaveny v letech 1937-1940 a sériová výroba v SSSR probíhala v letech 1940-1957. V jejím průběhu bylo postaveno asi 84 000 vozidel tohoto typu, což z T-34 dělá jeden z nejvyráběnějších tanků v historii! Pohon obstarával jediný motor V-2-34 s výkonem 500 koní. Délka vozu - ve verzi T34 / 76 - byla 6,68 m, šířka 3 metry. Výzbroj tvořilo 76,2 mm dělo F-34 a dva kulomety DT ráže 7,62 mm. Hlavní výzbrojí verze T-34/85 bylo 85mm dělo ZIS-S-53.
T-34 je bezesporu jedním z nejslavnějších tanků v historii druhé světové války i vojenství obecně, představuje specifický symbol sovětského vítězství ve válce s Třetí říší. Vozidlo bylo vyvinuto pro potřeby Rudé armády jako nástupce tzv stíhací tanky z řady BT (BT-5 a BT-7), ale také tank T-26. Práce na voze začaly v roce 1937 ve speciální konstrukční kanceláři v továrně na parní stroje v Charkově. Zpočátku práce řídil Ing. Adolf Dik (udělal i první skici nového vozu) a po jeho zatčení sovětskými bezpečnostními orgány řídil práci Michail Koszkin. Zpočátku bylo vozidlo označeno jako A-20. Rychle však byl postaven druhý prototyp (A-32) s hlavní výzbrojí v podobě 76,2 mm kanónu a mnohem silnějším čelním pancířem. Právě druhý prototyp byl nakonec přijat do výroby. Dá se předpokládat, že při uvedení do výzbroje byl TT-34 v mnoha ohledech velmi úspěšným tankem. Vyznačoval se – stejně jako v roce 1940 – velmi silnou výzbrojí, měl dobře profilované pancéřování založené na šikmých pancéřových plátech a také velmi vysokou pohyblivost a jízdní vlastnosti v terénu. Mezi nevýhody patří velmi špatná ergonomie vozu a ne nejlepší optika použitá u prvních výrobních šarží. Navzdory těmto nedostatkům, když se T-34 objevil na východní frontě, byla německá vojska značně překvapena. Vysoké celkové hodnocení T-34 a jeho bojové hodnoty předurčily jeho sériovou výrobu a učinily z něj základní tank Rudé armády během bojů v letech 1942-1945. Vedly také k dalším konstrukčním vylepšením, např. v roce 1942 se objevila nová šestiboká věž zlepšující kvalitu práce členů posádky s velitelskou kopulí. Vylepšen byl také motor a převodovka. V roce 1944 byl do výzbroje zaveden model T-34/85 se zcela novou třímístnou věží a hlavní výzbrojí v podobě 85mm kanónu. Tank T-34 bojoval prakticky ve všech hlavních bitvách mezi Rudou armádou a Wehrmachtem na východní frontě v letech 1941-1945: počínaje bitvou o Moskvu, přes bitvy u Stalingradu a Kurska, operaci Bagration až po dobytí Berlín. Po roce 1945 byl tank T-34 stále v provozu, byl také hojně vyvážen mimo SSSR do zemí jako Československo, Polsko, východní Německo, Maďarsko a Sýrie.
Pz.Kpfw V (SD.Kfz 171) Panther je německý střední tank, považovaný za jeden z nejlepších tanků druhé světové války. Toto vozidlo bylo odpovědí na sovětský T-34. První sériové verze se objevily již v roce 1942, ale Panthery se poprvé objevily na frontě v létě 1943, v bitvě u Kurska. Kvůli velmi vysoké poruchovosti a četným "dětským" problémům vozidla bylo ztraceno 150 z 204 ojetých vozidel. Zajímavé však je, že jen několik z těchto 150 vozů bylo ztraceno v důsledku sovětského ostřelování. Po odstranění těchto nedostatků se Panther proslavil jako mimořádně účinný tank. Vděčil za to dobře tvarovanému čelnímu pancíři a vynikajícímu protitankovému dělu. KwK 42 / L70 cal 75mm. Základní verze T34 / 76 neměla u Panthera šanci. Teprve příchod tanků T34 / 85 a IS-2 tento stav změnil. Na druhou stranu spojenecké tanky Sherman mohly Pantheru konkurovat až po vyzbrojení 17librovým dělem (Sherman Firefly). Přesto nelze zapomínat, že Achillovou patou této zdařilé konstrukce byl slabý boční pancíř a vysoká technická náročnost celé konstrukce a tím i vysoká doba výroby. Za celou válku bylo vyrobeno kolem 6000 vozidel Panther všech verzí (Ausf. D, A, G). První sériově vyráběnou verzí byla verze "D" s 80 mm silným čelním pancířem a motorem Maybach 230 P30 o výkonu 700 HP. Od druhé poloviny roku 1943 měly tanky této verze pancéřové zástěry. Panther Ausf vstoupil do výroby v září 1943. A. V trupu měla kulovou lafetu pro pušku MG-34. Vyráběl se do března 1944. Verze "G" byla nejvíce vyráběnou verzí. Bylo vyrobeno přes 3700 tanků tohoto modelu. Vyráběl se od března 1944 do ledna 1945. Především zvětšil úhel čelního pancíře a zesílil jej. Upraven byl také plášť zbraně. Na podvozku Panthera byl postaven i stíhač tanků Jagdpanther (Sd.Kfz 179). Při posuzování Pz.Kpfw V byste měli pamatovat nejen na skvělý čelní pancíř nebo zbraň, ale také věnovat pozornost nevýhodám zbraně - velké celkové rozměry, jemné zavěšení, pancíř stále horší kvality způsobený nedostatkem molybden nebo slabý boční pancíř. Technické údaje: délka (s hlavní): 8,66m, šířka: 3,42m, výška: 2,99m, výkon motoru: 700KM, dojezd (na silnici): 200km, maximální rychlost (na silnici): 46km/h, zbraně : 1 dělo. 75 mm KwK 42 / L70, 2 kulomety MG-34 ráže 7,92 mm.
Bitva o Berlín nebo také Bitva o Berlín je poslední pozemní bitvou z druhé světové války, která se odehrála v Evropě. Jejím hlavním cílem bylo zmocnit se hlavního města Třetí říše Rudou armádou a tím ukončit nepřátelství. Tato gigantická bitva začala 16. dubna 1945 a skončila 9. května téhož roku. Odhaduje se, že na německé straně se ho zúčastnilo asi 750 000 lidí. vojáků, 1,5 tis tanků a útočných děl a cca 2,2 tis. letadlo. Na sovětské straně bojovalo asi 2,5 milionu. vojáků, 6,3 tis tanků a útočných děl a cca 7,5 tis. letadlo. Také Rudá armáda na tuto operaci soustředila neuvěřitelný počet kolem 42 tisíc. děla a minomety! Začátek operace začal bitvami o výšiny Seelow a bitvami u Halbe. Sovětské jednotky se během několika dnů od zahájení operace přiblížily k Berlínu a začaly krvavé a těžké pouliční boje. Nakonec bitva skončila úplným vítězstvím SSSR, symbolizovaným jak sebevraždou Adolfa Hitlera 30. dubna 1945, tak vztyčením sovětského praporu na Reichstagu. Sluší se dodat, že se operace zúčastnily i polské jednotky působící v rámci 1. polské armády.