Rozhodující vliv na utváření organizace a taktiky německé pěchoty před vypuknutím 2. světové války měly jednak zkušenosti z předchozí světové války, ale také teoretické práce vzniklé ve 20. a 30. letech 20. století, které často zdůraznil nutnost vnímat německou pěchotu jako nástroj vedení útočné války. To ovlivnilo jak vybavení, tak organizaci německé pěší divize, která se během zářijového tažení roku 1939 skládala ze 3 pěších pluků, z nichž každý byl rozdělen na 3 pěší prapory, dělostřeleckou rotu a protitankovou rotu. Kromě toho existovaly četné podpůrné jednotky, včetně: dělostřeleckého pluku se 4 dělostřeleckými eskadrami (včetně jedné těžké), protitankovým praporem, sapérským praporem a komunikačním praporem. Celkem tedy tzv. pěší divize V první mobilizační vlně mělo výraznou dělostřeleckou složku asi 17 700 lidí, ale byla také hojně vybavena kulomety. Mělo také moderní a účinné – na tehdejší dobu – prostředky komunikace a velení. V průběhu války prošly pěší divize transformací - v roce 1943 byly některé z nich přeměněny na divize obrněných granátníků. Standardní oddíl "tradiční" pěchoty však od roku 1943 tvořilo cca 12 500 mužů (a ne cca 17 700 jako v roce 1939) a byla v něm redukována i její dělostřelecká složka – zejména těžké dělostřelectvo, přičemž její proti- obrana tanku byla výrazně vylepšena. Předpokládá se, že za celou druhou světovou válku sloužilo ve Wehrmachtu asi 350 pěších divizí.
Bitva o Smolensk se odehrála mezi 6. červencem a 5. srpnem 1941 a byla jednou z nejdůležitějších bitev operace Barbarossa. Na sovětské straně se ho zúčastnilo celkem asi 580 000 lidí. vojáků. Veleli jim mimo jiné: Semjon Timošenko a Georgij Žukov. Na německé straně bojovalo asi 430 tisíc lidí. vojáků v čele například s Fedorem von Bockem, Hermanem Hothem nebo Heinzem Guderianem. Bitva u Smolenska je považována za první bitvu takového rozsahu v průběhu operace Barbarossa, která zdržela postup německých jednotek a v jejímž průběhu podnikla sovětská strana soustředěný a relativně koordinovaný protiútok proti postupujícím německým jednotkám. . Nakonec to však skončilo drtivým, taktickým úspěchem pro německou stranu, která ukořistila (podle různých zdrojů) asi 280-350 tis. Sovětští vojáci, kteří za vítězství vděčili především mnohem lepšímu velení a organizaci vlastních vojsk. Na druhou stranu i Wehrmacht utrpěl v bojích u Smolenska značné ztráty na lidech a vybavení, což se projeví později v průběhu operace Tajfun.