Tamiya 60025 Boeing B-52D Stratofortress

V roce 1948 zadalo americké ministerstvo obrany Boeingu objednávku na vývoj nového strategického bombardéru s nosností a dosahem přesahujícím všechny stávající, schopného útočit na cíle kdekoli na zeměkouli. Výsledkem této zakázky byl návrh letounu XB-52 s 20° šikmými křídly, vybavený 6 turbovrtulovými motory. Po získání proudových motorů (resp. přísně po zakoupení jejich licence ve Velké Británii) došlo k jeho výrazné úpravě; zkosení křídel bylo zvětšeno na 35° a počet motorů byl zvýšen na osm, přičemž byly umístěny ve dvojicích na podkřídlových pylonech; podvozek letounu byl vyřešen netradičním způsobem. V roce 1949, po předložení modelu příjemci a získání jeho souhlasu, byla zahájena stavba prototypů s využitím zkušeností získaných při konstrukci a konstrukci dřívějšího bombardéru B-47 Stratojet. Prototyp B-52 byl zalétán 15. dubna 1952. Jen o tři dny později vzlétl k nebi nejnebezpečnější konkurent B-52; Bombardér Convair, označený YB-60. Druhým velkým konkurentem byl turbovrtulový Douglas 1211-I. Nakonec se však návrh Boeingu dostal do výroby. Na konci 60. let byly verze B-52G a B-52H upraveny instalací nové avioniky a přizpůsobením pro nesení nových zbraní v podobě střel AGM-69A a také byly vyměněny motory za novější TF- 33-P-3 (8x7563 daN). Dosud existující bombardéry B-52 na počátku 80. let prošly další úpravou. Spočívala v instalaci nové avioniky a její úpravě pro nesení řízených střel AGM-86A/B ALCM instalací revolverových vyhazovačů těchto střel do pumovnice. V letech 1991-92 byl malý počet B-52H vyzbrojen střelami AGM-129 ACM. Jako obrana slouží kanón M61 "Vulcan" (ráže 20 mm) nebo 4 spřažené kulomety (ráže 12,7 mm), ovládané radarem; klasické jaderné bomby v bombové komoře; pod křídlem, střely s velkým dopadem nebo řízené střely. Technické údaje: Maximální rychlost: 1030 km/h, rychlost stoupání: 31,85 m/s, maximální dostup 15000 m, maximální dolet: 16232 km, maximální nosnost: 31500 kg pum.