Bristol Beaufighter Mk.IF 'Night Fighter'
The Bristol Beaufighter was a British long-range heavy fighter, developed early in 1939 from the Beaufort torpedo bomber. It became an efficient night-fighter, employing the then novel AI radar. Following short-term development the first prototype flew in July 1939 and the first aeroplanes reached the squadrons in the summer of the next year.
The Beaufighter was a two-seat, twin engine, all-metal mid-wing cantilever monoplane, fitted with a retractable undercarriage. It was powered by two Hercules radial engines and the armament consisted of four cannons in the nose, four guns in the starboard wing and another two guns in the port wing.
The Beaufighter Mk.IF was destined for RAF Fighter Command units, while the Mk.IC, fitted with an additional radio and navigational equipment, was a dedicated long-range fighter for the Coastal Command. Total production of both variants reached 914 aircraft.
The Beaufighter had a long career and served in almost all theatres of war during the WWII, at first as a night fighter, then as a fighter-bomber and eventually being used as a torpedo-bomber.
Colour schemes included in the kit:
1) Bristol Beaufighter Mk.IF, R2248, Grey WM-S, No.68 Sq., RAF, High Ercall airfield (detachment Valley, Anglesey), autumn 1941
2) Bristol Beaufighter Mk.IF, X7671, Red WP-D, No.89 Sq., RAF, Abu Sueir airfield, Egypt, spring 1942
3) Bristol Beaufighter Mk.IF, T4637, Red NG-O, No.604 Sq., RAF, Middle Wallop airfield, autumn 1942
4) Bristol Beaufighter Mk.IF, V8318, Sky F, No.252 Sq., RAF, El Magrun (Al Maqrūn) airfield, Libya, spring 1943
This injection-moulded kit contains 53 parts and six clear parts (cockpit canopies, position lights etc.). A comprehensive instruction leaflet and a decal sheet are included.
Bristol Beaufighter je britský těžký dvoumotorový noční stíhací letoun, útočný letoun a torpédový letoun s celokovovou poloskořepinovou konstrukcí. Poprvé vzlétl 17. června 1939 a ještě téhož roku byla zahájena jeho sériová výroba. Během války vzniklo mnoho verzí Beaufighteru, včetně Mk.I, Mk.II, TF Mk.X nebo TF Mk.XI. Verze Mk.I byla první, která fungovala jako noční stíhačka a byla vybavena AI Mk. IV. Měl také silnou výzbroj: 4 20mm kanóny a 6 7,7mm kulomety. Verze Mk..X. byl poslední, který se vyráběl ve velkých počtech a spojoval výhody stíhacího letounu s údernou silou torpédového bombardéru. Tato verze byla poháněna motory Bristol Hercules XVII o výkonu 1770HP. Letouny Bristol Beaufighter sloužily celkem 53 perutím RAF, 15 perutím Královského námořnictva a polské 307. peruti Lwowskie Puchacze. Všechny verze a modely tohoto letadla nebyly jednoduché na pilotování a těžce trpěly protáčením a problémy způsobenými poruchou jednoho motoru. Bristol Beaufighter měl navíc velmi slabé kormidlo, které mělo za následek špatnou směrovou stabilitu. Především z těchto důvodů je od roku 1943 na frontě postupně vystřídal DeHavilland Mosquito. Technické údaje: Maximální rychlost: 512 km/h, rychlost stoupání: 8,17 m/s, maximální dostup 5800 m, maximální dostřel: 2816 km, výzbroj (lovecká verze): pevná - 4 kanóny Hispano ráže 20 mm a 6 pušek kulomet ráže 7,7 mm, zavěšené až 906 kg pum.
Chyba v popisu? Nahlásit problém
...