Během druhé světové války vytvořila britská armáda celkem 43 pěších divizí. Na počátku války čítal štáb divize přibližně 13 800 důstojníků a vojáků, v roce 1944 se tento počet zvýšil na přibližně 18 300 osob. Tato výrazná změna v počtu zaměstnanců vyplynula především z nárůstu různých typů podpůrných jednotek, nikoli z nárůstu počtu samotných pěšáků. V roce 1944 se britská pěší divize skládala ze tří pěších brigád, každá s vlastním velitelstvím, štábní četou, 3 pěšími prapory a ženijními divizemi. Sluší se dodat, že jeden pěší prapor měl cca 780 důstojníků a vojáků a měl četné podpůrné jednotky (např. minometná četa nebo průzkumná četa). Součástí divize byla také de facto dělostřelecká brigáda s pěti dělostřeleckými pluky (včetně jednoho protitankového a jednoho protiletadlového), praporem kulometů a minometů a také průzkumnými, komunikačními a sapérskými jednotkami. Důležitým prvkem zvyšujícím mobilitu britské pěší divize byla její plná motorizace. Primární puška britského pěšáka byla puška Lee Enfield č. 1 nebo č. 4. Jako kulomety byly použity mimo jiné samopaly Sten, ruční kulomety Bren a kulomety Vickers. Nejpoužívanějšími protitankovými zbraněmi byly 40 a 57 mm 2 a 6liberní kanóny a později i 76mm 17liberní kanóny. Hlavní výzbrojí polního dělostřelectva byla zase velmi úspěšná houfnice Výzbroj QF 25 liber.
Rozhodující vliv na utváření organizace a taktiky německé pěchoty před vypuknutím 2. světové války měly jednak zkušenosti z předchozí světové války, ale také teoretické práce vzniklé ve 20. a 30. letech 20. století, které často zdůraznil nutnost vnímat německou pěchotu jako nástroj vedení útočné války. To ovlivnilo jak vybavení, tak organizaci německé pěší divize, která se během zářijového tažení roku 1939 skládala ze 3 pěších pluků, z nichž každý byl rozdělen na 3 pěší prapory, dělostřeleckou rotu a protitankovou rotu. Kromě toho existovaly četné podpůrné jednotky, včetně: dělostřeleckého pluku se 4 dělostřeleckými eskadrami (včetně jedné těžké), protitankovým praporem, sapérským praporem a komunikačním praporem. Celkem tedy tzv. pěší divize V první mobilizační vlně mělo výraznou dělostřeleckou složku asi 17 700 lidí, ale byla také hojně vybavena kulomety. Mělo také moderní a účinné – na tehdejší dobu – prostředky komunikace a velení. V průběhu války prošly pěší divize transformací - v roce 1943 byly některé z nich přeměněny na divize obrněných granátníků. Standardní oddíl "tradiční" pěchoty však od roku 1943 tvořilo cca 12 500 mužů (a ne cca 17 700 jako v roce 1939) a byla v něm redukována i její dělostřelecká složka – zejména těžké dělostřelectvo, přičemž její proti- obrana tanku byla výrazně vylepšena. Předpokládá se, že za celou druhou světovou válku sloužilo ve Wehrmachtu asi 350 pěších divizí.