Bitva na Sommě se odehrála v období od 1. července do 18. listopadu 1916. Je považována za jednu z nejkrvavějších a nejtěžších bitev první světové války. Bitvu sváděly především britské jednotky (s významnou francouzskou podporou) pod nejvyšším velením Douglase Haiga a německé jednotky, kde hlavní roli hráli generálové Maz von Gallwitz a Fritz von Bellow. Na začátku bitvy Britové dali kolem 390 000. lidí, Francouzi - cca 330 tis osob, a Německo - cca 315 tis. vojáků. Zpočátku se ve spojeneckém velitelství předpokládalo, že ofenzíva na Sommě prolomí německou frontu a urychlí konec války, ale na začátku války měla především odlehčit Francouzům bojujícím u Verdunu. Jednou z jeho nejtragičtějších epizod byl první den ofenzivy, 1. července 1916, kdy britská armáda ztratila asi 57 000 zraněných a zabitých lidí. To byly největší ztráty, které britská armáda utrpěla za jediný den ve své historii! Samotná bitva, táhnoucí se dlouhé měsíce, je klasickým příkladem zákopové války, kdy se fronta – přes použití obrovských sil a prostředků – posunula maximálně o pár set metrů. Byla to tedy situace analogická té bitvě u Verdunu. Sluší se dodat, že během bitvy na Sommě britská armáda poprvé ve vojenské historii použila tanky ve velkém měřítku. Předpokládá se, že v průběhu bitvy ztratily britské, francouzské a německé jednotky celkem cca 1 milion vojáků...
Při vypuknutí první světové války v srpnu 1914 se celá britská armáda, včetně pěchoty, skládala z dobrovolníků a čítala kolem 250 000. pravidelné jednotky. Sluší se dodat, že po druhé búrské válce (1899-1902) prošla armáda značnými změnami, které se týkaly uniforem (např. zavedení khaki uniforem), výstroje a zbraní. Byla nepochybně výborně vycvičená a kladla velký důraz na střelecký trénink. Realita první světové války však vedla k zavedení všeobecné branné povinnosti ve Velké Británii v lednu 1916, což vedlo k výraznému nárůstu velikosti britských ozbrojených sil - včetně pěchoty. Stejně jako v jiných evropských armádách v té době byla základní organizační jednotkou na taktické a operační úrovni divize. Například 27. pěší divize zformovaná v roce 1914 se skládala ze tří a od roku 1915 ze čtyř pěších brigád. Kromě toho existovaly podpůrné jednotky v podobě dělostřeleckých jednotek, sapérů, zdravotníků a zásobování. Primární zbraní britského pěšáka byla puška Lee Enfield Mark III Short Magazine. V průběhu války byly ve velkém zavedeny úspěšné lehké kulomety Lewis. Polní dělostřelecké jednotky naopak nejčastěji používaly 84mm 18liberní děla. Taktika britské pěchoty se v průběhu války zřetelně měnila a vyvíjela - od důrazu na palbu jediného pěšáka, přes útok s tyralistou, až po použití v roce 1918 nejflexibilnější taktiky útoku s maximálním využitím kulometů. a granáty. Je vhodné dodat, že na konci roku 1918 měla britská armáda celkem 3,82 milionu vojáků zformovaných v 70 divizích. Lví podíl na nich mají pěchota. Zcela běžně se uznává, že britská pěchota podstoupila svůj křest ohněm v první světové válce v Monsu v roce 1914 a její nejkrvavější bitvou byla bitva na Sommě v roce 1916.