Revoluční konstrukce F4U Corsair vznikla v roce 1938 jako reakce na požadavek amerického námořnictva zkonstruovat vysokorychlostní stíhačku umístěnou na palubách letadlových lodí. Chance Vought se této výzvy chopil s cílem osadit nejvýkonnější z dostupných motorů (tj. motor Pratt-Whitney Double Wasp) do co nejmenšího draku letadla. Klíčové bylo umístit neohrabaný podvozek do obrácených, křivých křídel, která se stala charakteristickým znakem letadla. K letu prototypu došlo 29. května 1940 a americké námořnictvo dostalo svůj první sériový Corsair 31. července 1942. Testy prováděné americkým námořnictvem na letadlových lodích však odhalily některé nedostatky v konstrukci, což znamenalo, že první výrobní série letounů šla k perutím námořní pěchoty a operovala z pozemních základen. První jednotkou přijatou F-4 byl VMF-124 na Gudalcanalu. Rychle se ukázalo, že nový stroj definitivně překonává všechny nepřátelské stroje a v několika ohledech i F-6 Hellcat. Zároveň byl ale velmi náročný na pilotování a vyžadoval velkou pozornost při přistávání. Zajímavé je, že jen do 20 % misí Corsair startovalo z palub letadlových lodí a po téměř celou válku zůstaly především strojem námořní pěchoty. Po skončení druhé světové války zůstal F-4 Corsair v linii a zúčastnil se korejské války (1950-1953). Technické údaje (verze F4U-4): Maximální rychlost: 731 km/h, rychlost stoupání: 19,7 m/s, maximální dostup 12649 m, maximální dostřel: 1115 km, výzbroj: pevná - 6 kulometů M2, ráže 12, 7 mm a 4 20mm kanóny Browning, závěs - až 1800 kg pum.
Chyba v popisu? Nahlásit problém
Hodnocení našich zákazníků
...