Italeri 6042 Cossack Cavalry

Ruská armáda na konci 18. století byla pravděpodobně největší a bezesporu jedna z nejsilnějších armád v Evropě. Za vlády Kateřiny II. Veliké (1762-1796) získala několik důležitých vítězství v průběhu válek s Tureckem, vyhrála válku s Polskem v roce 1792 a zasloužila se o potlačení Kościuszkova povstání v roce 1794. Ani v průběhu válek s revoluční Francií (1792-1799) neukázala svou špatnou stránku. Porážky u Slavkova (1805) a u Iławy Pruska a zejména u Frýdlandu (1807) si však vynutily změny v ruské armádě, které se dotkly i jejího jezdectva, včetně kozáků. Hned na úvod se sluší podotknout, že s kozáckými jednotkami se v té době v ruské armádě zacházelo jako s neregulérními, určenými především k vedení široce chápaného tzv. "Malá válka", zejména pojištění pochodů armády nebo hlídkové služby. Používaly se však i v bitvách, jejichž příkladem je bitva u Borodina v roce 1812. Výzbroj vojáků těchto jednotek byla heterogenní a vykazovala značné rozdíly mezi dotčenými pluky. Obecně však byla většina kozáků vyzbrojena kopím a šavlí. Jako další zbraně byly použity jezdecké zbraně přepravované v olstrech, jejichž počet však nebyl přesně stanoven. Nejčastěji byl kozácký pluk rozdělen do pěti sotnií. Například pluk donských kozáků měl 591 lidí na "plný úvazek". Na druhé straně byly dva nebo tři pluky zformovány do brigády, které byly zase často přiděleny k pravidelným jednotkám.