Ramcke Brigade (také známá jako Fallschirmjäger-Brigade Afrika) je německá výsadková jednotka, která působila v letech 1942-1943. Brigáda převzala svůj neoficiální název, tedy brigáda Ramcke, z příjmení svého velitele - Hermanna Ramckeho. Brigáda byla vytvořena v roce 1942 a od samého počátku bojovala v severní Africe a zúčastnila se 1. bitvy u El-Alameinu. V jeho průběhu byla jednotka obklíčena, ale jejím vojákům se i přes velké ztráty podařilo odvážným způsobem probít k vlastním liniím. V období říjen-listopad 1942 jednotka bojovala ve druhé bitvě u El-Alameinu, utrpěla další ztráty a po porážce států Osy v této bitvě ustoupila přes Tripolitánii do Tuniska, kde bojovala v posledních bojích v severní Africe. V květnu 1943 dochází ke kapitulaci jednotky. Na plný úvazek měla brigáda Ramcke tři výsadkové pěchotní prapory, výcvikový prapor, dělostřelecký prapor, protitankovou a ženijní rotu a také spojovací a sanitární jednotky.
Afrika Korps (celé německé jméno: Deutsches Afrikakorps, zkráceně DAK) je hovorově chápán jako souhrnný název německých pozemních jednotek bojujících v severní Africe v letech 1941-1943. Afrika Korps vznikl v únoru 1941 v důsledku bolestivých porážek, které utrpěla italská armáda během bojů s Brity v Africe na přelomu let 1940/1941. Jeho hlavním úkolem bylo přijít na pomoc italskému spojenci a zastavit postup britských jednotek v Libyi. Velitelem jednotky byl generál a později polní maršál Erwin Rommel. Zpočátku DAK tvořila pouze 5. lehká divize (později transformovaná na 21. obrněnou divizi), v květnu 1941 se k ní připojila 15. obrněná divize a na konci roku 1941 - 90. lehká divize. Nutno dodat, že již v polovině roku 1941 byla založena Panzergruppe Afrika v čele s Erwinem Rommelem a připojil se k ní Afrika Korps. Navzdory obranným úkolům přešla DAK (nebo šířeji Panzergruppe Afrika) velmi rychle po vylodění - z iniciativy svého velitele - do přísně útočných operací, které v letech 1941-1942 způsobily Britům sérii porážek v poušti. Právě tehdy však dostal její velitel přezdívku Pouštní liška. Zároveň však DAK od začátku trápily problémy se zásobováním, což se negativně podepsalo na jeho schopnosti vést útočné akce. Výraznou porážku utrpěl během druhé bitvy u El Alameinu (říjen-listopad 1942), která donutila DAK k ústupu až do Tuniska, ve kterém bojoval až do května 1943.