DISCONTINUED Special Hobby 48014 DFS 230A

Stavební práce na kluzáku označeném DFS 230 provedl Ing. Hans Jakobs. Mělo jít o stroj konvenční konstrukce. Dřevěná konstrukce křídel byla v přední části potažena leteckou překližkou a ve zbylých dvou třetinách plátnem, plátnem byla potažena i dlouhá křidélka s vyvažovacími klapkami, pokrývající více než polovinu rozpětí. Kluzák byl hřbetní křídlo a křídla byla navíc spojena s trupem dvěma kovovými podpěrami. Trup byl vyroben z ocelového příhradového nosníku potaženého plátnem. Pod jeho přední a střední částí je připevněna přistávací lyžina. Ke vzletu byl použit dvoukolový vyhazovací vozík. Nosnost kluzáku byla odhadnuta na 1200 kg, což odpovídalo velení pilota, devíti vojáků s výstrojí a doplňkovým vybavením do cca 300 kg. Velké nákladové dveře jsou umístěny na levoboku hned za lalokem. Ju 52 / 3m byl plánován jako vlečný letoun, ale za války se k tomuto účelu používaly mozaiky různých typů, např. Ju 87, He 46, Hs 126, Avia B-534, Do 17 a dokonce i pokus byl vyrobeno k tažení plně naloženého DFS 230 za dvojicí letounů Hs 72. Obvykle se k tažení používalo lano, ale zkoušelo se i tuhé vlečení. Takový let se uskutečnil například pro Ju 52 / 3m na trase Darmstadt-Hamburg-Mnichov-Darmstadt. Od samého počátku DFS úzce spolupracovala s Gothaer Wagonfabrik, která měla provádět sériovou výrobu těchto strojů. První prototyp DFS 230 V1 vzlétla na konci roku 1937 Hanna Reitsch. Brzy poté Hanna Reitsch provedla předváděcí lety před skupinou vysoce postavených důstojníků Luftwaffe. Na podzim 1938 jako součást 7. letecké divize, plachtařský oddíl, kterému velel 2. por. Weiss. Začátkem roku 1940 vznikl I./Luftlandegeschwader 1 (letecký výsadkový pluk). První operace této jednotky se uskutečnila 10. května 1940. Mezi 4:30 a 4:40 vzlétlo z letišť Ostheim a Butzweilerhof u Kolína nad Rýnem 42 Junkersů Ju 52 / 3m každý s jedním kluzákem DFS 230 v zátahu. Na palubách kluzáků byli výsadkáři organizovaní v tzv Sturmabteilung Koch (SA Koch, Kochova útočná divize). Do konce roku 1940 bylo vyrobeno 455 DFS 230A-1. Vyráběla se i verze DFS 230B-1 vybavená brzdícím padákem pro zkrácení přistávací dráhy. Pro sebeobranu byl v této verzi namontován kulomet MG 15, namontovaný těsně za pilotní kabinou. V roce 1942 byly provedeny zkoušky s typem zvedání kluzáků DFS 230 do vzduchu místo vleku t.zv. Mistelschlepp. Mistelschlepp znamenal montáž na hřbet kluzáku na speciální lešení letadla, jehož pohonná jednotka sloužila k pohonu celé soupravy. Zpočátku byly použity soupravy DFS 230 a Klemm Kl 35. Motor Klemm Kl 35V byl však příliš slabý na to, aby umožnil start obou strojů a jako tažná jednotka při vzletu byl použit Ju 52 / 3m. Brzy byl Kl 25B ve zkouškách nahrazen Fw 56 a poté Messerschmitt Bf 109E-1; tato poslední skladba měla být konečná. Přes úspěšné pokusy nebyla metoda Mistelschlepp uvedena do provozu. Jednou z metod, kterou firma DFS ke zkrácení brzdné dráhy použila, bylo použití brzdových raket od firmy rheinmetall-Borsig. Když se pilot přiblížil k místu přistání, těsně před dotykem se zemí se ponořil, uvolnil brzdící padák a když se smyk dotkl země, vypálil první ze tří raket. Zbytek byl odpálen automaticky v krátkých časových sekvencích. Působení brzdících raket bylo tak účinné, že omezily start v průměru o 16 metrů. Speciálně pro propuštění Benita Mussoliniho, vězněného v horském hotelu na vrcholu masivu Gran Sasso, bylo několik DFS 230B-1 přestavěno na verzi C-1 vybavenou brzdícími raketami. Akce byla úspěšná a úspěšné použití brzdových raket vedlo k vývoji verze DFS 230D-1, která se vyznačovala standardním drakem B-1 s přestavěnou přídí trupu, ve které byly umístěny tři rakety. Celkem bylo vyrobeno 1022 kluzáků DFS 230.