Rozhodující vliv na utváření organizace a taktiky německé pěchoty před vypuknutím 2. světové války měly jednak zkušenosti z předchozí světové války, ale také teoretické práce vzniklé ve 20. a 30. letech 20. století, které často zdůraznil nutnost vnímat německou pěchotu jako nástroj vedení útočné války. To ovlivnilo jak vybavení, tak organizaci německé pěší divize, která se během zářijového tažení roku 1939 skládala ze 3 pěších pluků, z nichž každý byl rozdělen na 3 pěší prapory, dělostřeleckou rotu a protitankovou rotu. Kromě toho existovaly četné podpůrné jednotky, včetně: dělostřeleckého pluku se 4 dělostřeleckými eskadrami (včetně jedné těžké), protitankovým praporem, sapérským praporem a komunikačním praporem. Celkem tedy tzv. pěší divize V první mobilizační vlně mělo výraznou dělostřeleckou složku asi 17 700 lidí, ale byla také hojně vybavena kulomety. Mělo také moderní a účinné – na tehdejší dobu – prostředky komunikace a velení. V průběhu války prošly pěší divize transformací - v roce 1943 byly některé z nich přeměněny na divize obrněných granátníků. Standardní oddíl "tradiční" pěchoty však od roku 1943 tvořilo cca 12 500 mužů (a ne cca 17 700 jako v roce 1939) a byla v něm redukována i její dělostřelecká složka – zejména těžké dělostřelectvo, přičemž její proti- obrana tanku byla výrazně vylepšena. Předpokládá se, že za celou druhou světovou válku sloužilo ve Wehrmachtu asi 350 pěších divizí.
Bitva o Korsun (také známá jako bitva u Čerkasy, bitva u Korsun-Čerkassy nebo bitva u Čerkasko-korsunského kotle) se odehrála od 17. ledna do 16. února 1944. Zpočátku bylo do bitvy na německé straně zapojeno asi 60 000 lidí a 60 tanků, na sovětské asi 330 000. vojáků a asi 500 tanků. V průběhu bitvy se síla obou stran výrazně zvýšila. Bitva u Korsuně se odehrála na území dnešní Ukrajiny. Před bitvou se jednotkám 1. a 2. ukrajinského frontu, útočícím z východu, podařilo obklíčit část německých jednotek v oblasti řeky Dněpr. Krátce po obklíčení se německá armáda začala pokoušet probít z kotle a dostala i vnější podporu. Nakonec se německým jednotkám podařilo z kotle vymanit, ale během operace utrpěly značné ztráty, odhadované na asi 73 000 padlých a zraněných, což je více, než německá armáda na začátku bitvy počítala! Sovětské ztráty byly také vážné a odhadují se na asi 80 000 zabitých a zraněných.