Stoletá válka je ozbrojený konflikt z let 1337-1453 mezi Francií a Anglií. Zde je třeba dodat, že byl přerušen četnými příměřími a mírem, který však skončil až v roce 1453. Od samého počátku konfliktu byli lukostřelci, vyzbrojeni t. zv Anglické dlouhé luky. Sluší se dodat, že anglická armáda s touto zbraní poprvé interagovala během bojů ve Walesu ve 13.-14. století a poměrně rychle si ji adaptovala. Dlouhé luky byly zvláště účinné již během bitvy u Crecy v roce 1346. V literatuře se dokonce můžete setkat s termínem, že to byl "triumf dlouhého luku". Vzhledem k výše uvedenému není divu, že v průběhu následujících výprav do Francie tvořili lučištníci v anglické armádě 60 až 80 % živé síly! Odhaduje se, že během bitvy u Agincourtu tvořili pouhých 80 % anglických sil. Důležitým prvkem anglických pěších jednotek však byli vedle lučištníků také vojáci definovaní velmi širokým pojmem muži ve zbrani. Z nich jmenujme především kopiníky a pikenýry, ozbrojené oštěpy, halapartnami nebo štikami. Jako obrannou zbraň nejčastěji používali jednoduché přilby a řetězové zbroje nebo brnění jako brigantiny. Obecně by se mělo předpokládat, že během celé stoleté války (možná až do její poslední fáze) měla britská pěchota větší bojovou hodnotu než její francouzský protějšek.
Stoletá válka je ozbrojený konflikt z let 1337-1453 mezi Francií a Anglií. Zde je třeba dodat, že byl přerušen četnými příměřími a mírem, ale definitivně skončil až v roce 1453. Anglické rytířstvo velkou měrou a vlastně od samého počátku tento ozbrojený konflikt podporovalo, vidělo v něm možnost výrazného zlepšení svého majetkového postavení prostřednictvím drancování a drancování, ale také pozemkových úprav v okupovaných oblastech Francie. Tato "sociální podmíněnost" učinila stoletou válku odlišnou od akcí, které podnikl Jindřich II. Plantagenet proti Francii ve 12. století. Anglické rytířství bylo navíc ve 14.–15. století mnohem disciplinovanější a trestuhodnější než jeho francouzští odpůrci. Často byla část ve spěchu – například bitva u Crecy (1346) nebo Agincourt (1415). V té době poháněla tento prvek anglických pěších jednotek, kterému se říkalo muži ve zbrani. Během stoleté války nastupoval anglický rytíř často (zejména v 15. století) do boje v plátové zbroji, ale také v řetězové zbroji s četnými prvky této zbroje. Mnohem méně často používal brigantinu, která byla určena pro "hůře" narozené. Kromě štítu používal i různé typy přileb - např. basinet. bascinet ) nebo salát (i když ten až na konci války). Nejprestižnější zbraní byl samozřejmě jednoruční meč, ale ve velkém používali angličtí rytíři i různé druhy tupých zbraní a v případě boje na koních i kopí.