Během 2. světové války byl postoj zemí Osy, zejména Německa, k civilnímu obyvatelstvu žijícímu v dobytých oblastech Evropy velmi odlišný. Dá se předpokládat, že dále na západě byla tato politika méně genocidní a méně brutální. Příkladem je Francie, která se v roce 1940 rozdělila na dvě části – okupované německými a italskými vojsky a tzv. Vichystický stát, který si zachoval zdání nezávislosti a který navíc úzce spolupracoval s Třetí říší. V okupované Francii se Němci zmocnili moci, pokusili se využít tamní průmyslovou základnu ve vlastním válečném úsilí, vynutili si přísun kontingentů nuceně nasazených dělníků a nemilosrdně zasáhli proti hnutí odporu, ale nesledovali vraždu a vyhlazení francouzského národa. Mezi další příklady patří vytváření vlád ve větší či menší míře spolupracujících s Německem v Nizozemsku nebo Norsku. Na druhou stranu, čím více na východ jsme šli, tím více se německá politika ukázala jako genocidnější. Příkladem je německá politika v Polsku, kde se útočník snažil poněmčit část populace a zacházel s generálním gouvernementem jako se zásobárnou volné pracovní síly. Se zavedením tzv Generalplan Ost z roku 1941, Třetí říše předpokládala, že velká část polské společnosti bude buď zavražděna, nebo násilně přesídlena. Třetí říše prováděla podobnou genocidní politiku na západních územích SSSR, okupovaných od roku 1941. Děsivým, společným jmenovatelem německé okupační politiky v západní a východní Evropě byla touha vyvraždit židovské obyvatelstvo žijící v těchto oblastech. Zločin vešel do dějin jako holocaust nebo šoa (hebrejsky holocaust). Bezpečné a pravděpodobně podhodnocené odhady ukazují, že během celé druhé světové války zemřelo nebo bylo zavražděno asi 23,7 milionů civilistů…
Během 2. světové války nebylo americké letectvo, USAAF (United States Army Air Force), nezávislým typem ozbrojených sil a bylo formálně pod velením armády. V průběhu tohoto konfliktu se stali nejmocnějším vojenským letectvem na světě a v době ukončení nepřátelských akcí čítali asi 2,25 milionu lidí! Vzhledem k tomu, že americký letecký průmysl byl jedním z nejmodernějších a nejvýkonnějších na světě, vidělo USAAF mnoho úspěšných a někdy i skvělých leteckých modelů. Za připomenutí stojí, že v letech 1940-1945 vyrobila celkem cca 295 tis. strojů, a tedy více než letecký průmysl Německa, Itálie a Japonska dohromady. Navíc mezi těmito tisíci vyrobenými stroji lze poukázat na velmi úspěšné stíhačky P-38 Lightning, P-47 Thunderbolt nebo P-51 Mustang, taktické bombardéry B-25 Mitchell nebo B-26 Marauder, ale také legendární B- 17 strategických bombardérů Flying Fortress a B-29 Super Fortress. Za úspěšný a promyšlený lze považovat i systém výcviku pilotů USAAF, který dokázal zajistit rychle expandujícímu letectvu dobře vycvičené piloty. Za připomenutí také stojí, že na rozdíl od německého letectví se americké posádky a piloti střídali a po odsloužení se nejčastěji vraceli do země, k výcvikovým jednotkám, předávali své zkušenosti dál. Tato skutečnost může vysvětlovat, proč americká stíhací esa (jako Richard Bong nebo Thoma McGuire) měla "jen" desítky sestřelů ve srovnání s několika stovkami sestřelů německých es (jako Erich Hartmann nebo Gerhard Barkhorn).