Erwin Rommel (celým jménem: Erwin Johannes Eugen Rommel) se narodil v roce 1891 a zemřel pravděpodobně nucenou sebevraždou v roce 1944. Byl jedním z nejznámějších německých generálů druhé světové války – přezdívalo se mu Pouštní liška. Erwin Rommel získal své válečné zkušenosti z prvních týdnů 1. světové války. V jejím průběhu jako důstojník pěchoty působil v Argons ve Francii, Itálii a Rumunsku. V průběhu tohoto konfliktu často projevoval osobní odvahu a obratně vedl své jednotky do bitvy. Za své úspěchy na italské frontě byl vyznamenán nejvyšším řádem císařského Německa – Pour Le Merite. Po roce 1918 zůstal v Reichsweru. V tomto období také napsal skvělou a stále aktuální knihu "Piechota útočí!" (v němčině "Infanterie greif an!"). Na začátku 2. světové války byl jako uznání za své zásluhy vedoucím velitelství Adolfa Hitlera v Polsku. Již v létě 1940 však s velkým úspěchem velel německé 7. obrněné divizi během francouzského tažení. V letech 1941-1943 však vedl Afrika Korps při svých bojích v severní Africe, často v té době představoval nekonvenční, odvážnou, extrémně útočnou akci, někdy neberoucí v úvahu podmínky logistiky. Nakonec kvůli početní převaze spojeneckých sil a vlastním problémům se zásobováním – tažení v severní Africe země Osy prohrály. V období 1943-1944 zastával vysoké velitelské funkce ve Francii. Vzhledem k dosud nejasné roli polního maršála Erwina Rommela při útoku na Hitlera z 20. července 1944 byl s největší pravděpodobností v říjnu 1944 donucen k sebevraždě.
Bernard Law Montgomery, první vikomt Montgomery z Alameinu se narodil v listopadu 1887 a zemřel v březnu 1976. Byl britským polním maršálem a jedním z nejlepších velitelů Britského impéria během druhé světové války. Bernard Law Montgomery dokončil své středoškolské vzdělání na St. Paul's School a teoretické vojenské vzdělání získal na Vojenské akademii v Sandhurstu, kterou absolvoval v roce 1908 ve věku 21 let. Vojenská služba začala přidělením k 1. královskému pěšímu pluku a odesláním do Indie. Bernard Law Montgomery se velmi aktivně účastnil první světové války: v roce 1914 bojoval u Ypres a Baileulu, kde byl těžce zraněn. Za tyto bitvy mu byl udělen Řád za vynikající službu. V roce 1916 bojoval na Sommě jako štábní důstojník. V červenci 1918 byl jmenován podplukovníkem a náčelníkem štábu 47. pěší divize. V meziválečném období také aktivně sloužil v britské armádě, kde získal hodnost brigádního generála. Svou činnost ve druhé světové válce zahájil francouzským tažením v roce 1940 jako velitel 2. BEF Corps (British Expeditionary Force). Své uznání si vysloužil při ústupu z Dunkerque. V letech 1940-1942 strávil na Britských ostrovech. V roce 1942 byl přidělen do severní Afriky, kde mu bylo svěřeno velení 8. armády. Velel těmto silám, nejprve zbrzdil německý postup u Alam El-Halfa a později porazil síly Osy v bitvě u El-Alameinu, čímž dosáhl svého největšího a nejslavnějšího vítězství. Později velel 8. armádě během bojů v severní Africe, při vylodění na Sicílii a v jižní Itálii v roce 1943. Byl jedním z vysokých spojeneckých důstojníků, kteří plánovali a realizovali plán vylodění v Normandii v červnu 1944. Po vylodění jeho síly bojovaly v oblasti Caen, kde nakonec i přes četné taktické porážky zvítězil. Později (září 1944) dohlížel na neúspěšnou operaci Market-Garden. Po druhé světové válce zastával významné funkce ve struktuře britské armády a později i v NATO. Svou vojenskou kariéru ukončil v roce 1958.
George Patton (ve skutečnosti George Smith Patton Junior) se narodil v roce 1885 a zemřel v roce 1945. Byl jedním z nejznámějších a podle názoru mnohých jedním z nejlepších amerických generálů druhé světové války. První vojenské zkušenosti získal během mise General Pershing v Mexiku v roce 1917 a později se zúčastnil první světové války v Evropě. Byl hlavním organizátorem amerického obrněného sboru v tomto konfliktu, ale také bojoval na frontě, kde byl těžce zraněn. Za statečnost tváří v tvář nepříteli dekorován řády Purpurového srdce a Kříže za zásluhy. Generál George Patton zahájil svou účast ve druhé světové válce účastí v operaci Torch, tedy vylodění Spojenců v severní Africe (konec roku 1942). Poté bojoval na Sicílii (1943), ale došlo k incidentu s fackou vojáka trpícího posttraumatickou stresovou poruchou. V důsledku toho byl na dlouhou dobu zbaven velení. Do frontové linie se vrátil v čele americké 3. armády během operace Cobra v srpnu 1944, kde prokázal značný taktický cit a obratnou koordinaci akcí pozemních sil a letectví. Asi největší slávu zaznamenala 3. armáda při operaci v Ardenách na přelomu let 1944-1945, kdy dokázal rychle změnit frontové linie své armády a přejít do protiútoku. Zemřel při autonehodě v okupovaném Německu. Generál George Patton byl nekonvenční postavou, s velkým organizačním talentem, značnými taktickými a operačními schopnostmi, projevující velkou osobní statečnost. Zároveň se mu přezdívalo "krev a vnitřnosti", věřilo se, že je reinkarnací římského legionáře a napoleonského generála.
Dwight David Eisenhower (aka Ike) se narodil v říjnu 1890 a zemřel v březnu 1969. Byl jedním z nejvýše postavených amerických generálů během druhé světové války, velitelem spojeneckých sil operujících v severozápadní Evropě v letech 1944-1945 a konečně - dvojnásobným prezidentem Spojených států. Dwight David Eisenhower vstoupil do West Point Academy, "kovárny" amerických vojenských kádrů, v roce 1911 a absolvoval ji v roce 1915. Zajímavé je, že když se USA připojily k první světové válce, nebyl poslán na frontu. V letech 1925-1926 studoval na Akademii generálního štábu ve Fort Leavenworth a krátce nato absolvoval další vojenská studia včetně Army War College. V roce 1941 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V listopadu 1942 se stal velitelem amerických a spojeneckých sil vyloďujících se v severní Africe v rámci operace Torch. Úspěšně také velel a dohlížel na vyloďovací operaci na Sicílii v červenci 1943. V prosinci 1943 byl jmenován vrchním velitelem sil připravujících se na vylodění v Normandii v červnu 1944. Významně přispěl k úspěšnému průběhu operace Overlord a následné činnosti spojeneckých sil ve Francii, zemích Beneluxu a západním Německu. Jeho chybami je především souhlas s operací Market-Garden a překvapení německé ofenzívy v Ardenách v zimě 1944/1945. Po druhé světové válce pokračoval ve vojenské kariéře. V roce 1952 definitivně ukončil vojenskou kariéru a v roce 1953 složil přísahu prezidenta USA, později také vyhrál znovuzvolení. Dwight David Eisenhower zemřel 29. března 1969.