Italeri 6084 French Cuirassiers

Během revolučních válek (1792-1799) a - zejména - v napoleonském období (1799-1815), měla Francie pravděpodobně nejúčinnější válečnou mašinérii na starém kontinentu, což téměř vedlo k její trvalé hegemonii nad Evropou. Bude pravda říci, že klíčovým prvkem tohoto stroje byla francouzská armáda. Velmi důležitou roli v této armádě hrála kavalérie. V jejích řadách se jako samostatné pluky objevily jednotky kyrysníků až v období konzulátu (1799-1804), z nichž první vznikly z t. zv. těžkého jezdectva v letech 1801-1802. V roce 1803 byl počet kyrysových pluků stanoven na dvanáct. Do roku 1807 tvořilo kyrysářský pluk asi 780 mužů rozdělených do čtyř eskadron, každá po dvou rotách. Na druhou stranu od roku 1807 měl kyrysářský pluk 5 eskadron a 1040 prezenčních mužů. Základní francouzskou výzbrojí kyrysníků byl široký meč AN IX (do roku 1805), později byl nahrazen širokým mečem AN XI. Sekundárními zbraněmi byly jezdecké pistole AN IX o hmotnosti 1,29 kilogramu a ráži 17,11 mm. Později se začaly používat i pistole AN XI. Na hlavách měli železné přilby a tělo chránil kyrys složený z zadního plátu a náprsníku. Jako kuriozitu lze uvést, že v letech 1805-1815 se používaly až tři druhy kyry, které se však od sebe mírně lišily. Francouzské kyrysy byly klasickou těžkou jízdou, vhodnou především na bojiště, ale mající malý význam při rozpoznávání či vedení tzv. malá válka. Mezi nejlepší velitele této formace patří např. generál d'Hautpoul, který se vyznamenal zejména u Slavkova (1805), a generál Espagne, který odvedl skvělou práci v bitvě u Caldiera.