Das Werk F013 French Schneider Gun Crew Set

Po vypuknutí 1. světové války se francouzské dělostřelectvo skládalo z 62 polních dělostřeleckých pluků, vybavených skvělými kanóny 75 mle 1897 ráže 75 mm, které byly rozděleny na pěší a jezdecké jednotky. Francouzské dělostřelectvo navíc tvořily 2 horské dělostřelecké pluky vyzbrojené děly přepravovanými na mulách, 5 těžkých dělostřeleckých pluků vybavených 120 a 155 mm děly, 9 pluků tzv. obléhací dělostřelectvo a asi 30-40 dělostřeleckých baterií rozmístěných v koloniích. I tento letmý pohled na francouzské dělostřelectvo z roku 1914 ukazuje převahu lehkého, vysoce mobilního dělostřelectva, které mělo poskytovat přímou podporu vlastní pěchotě. Taková struktura francouzského dělostřelectva vyplynula samozřejmě z předpokladů francouzské doktríny, která se před rokem 1914 silně zaměřovala na "ofenzívu za každou cenu" (francouzské útočné vytržení). Zkušenosti ze zákopové války na západní frontě však vedly nejen ke kvantitativnímu, ale i kvalitativnímu rozvoji francouzského dělostřelectva. Důraz byl kladen na vývoj těžkého dělostřelectva (od ráže od 120 mm výše) a vytvoření děl a minometů přizpůsobených pro zákopové boje. Vyústilo to mj. do rozvoje či rozšíření výroby zbraní jako: Cannon de 155 C mle 1917 nebo Cannon de Infanterie de 37 Mle 1916. Objevily se i snahy uvést do praxe zásadu, že "dělostřelectvo získává a pěchota zabírá". Na konci 1. světové války patřilo francouzské dělostřelectvo bezesporu k nejlepším a nejmodernějším na světě.