Bitva o Verdun se odehrála od 21. února do 18. prosince 1916. Je považována za jednu z nejkrvavějších a nejtěžších bitev první světové války a v historických studiích či pramenech z tohoto období se můžete setkat s pojmy jako "peklo Verdun" nebo "stroj na maso z Verdunu". Bitvu sváděly především francouzské jednotky, kterým od jisté doby velel generál Phillipe Petain, a německé jednotky pod nejvyšším velením Ericha von Falkenhayna. Na začátku bitvy dali Francouzi kolem 860 000. lidí, a Německo - cca 980 tis. vojáků. Iniciátorem této bitvy byla německá strana, která chtěla ovládnout Verdun a poté chtěla přejít do obrany a vykrvácet francouzskou armádu. Samotná bitva, táhnoucí se dlouhé měsíce, je klasickým příkladem zákopové války, kdy se fronta – přes použití obrovských sil a prostředků – posunula maximálně o pár set metrů. Jednou z jeho nejvýznamnějších epizod je hrdinská obrana Fort Vaux kapitánem Raynalem, která se zapsala do legend o francouzské armádě jako příklad nesrovnatelné obětavosti a odvahy. Sluší se dodat, že v průběhu této bitvy byly ve velkém nasazeny válečné plyny, velkou roli sehrálo i letectví obou stran a německá strana - stále ještě v relativně malém měřítku - začala používat inovativní taktiku boj pěchoty. Předpokládá se, že v průběhu bitvy obě strany ztratily celkem cca 700 tis. vojáci…
Francouzská armáda na začátku 1. světové války, v srpnu 1914, byla vnímána jako jedna z největších a nejmodernějších v Evropě. Tato armáda také horlivě chtěla odplatit porážky, které utrpělo Prusko v letech 1870-1871. Základním, početně největším, typem ozbrojených sil byla pěchota. Na mírové noze v roce 1913 sestával ze 173 liniových pluků a dalších pluků, např. zuaves nebo horské pěchoty. Po mobilizaci v roce 1914 se počet vojáků pěchoty výrazně zvýšil. V roce 1914 byl průměrný francouzský pěšák (francouzský poillou) vyzbrojen puškou Lebel Mle1886, modernizovanou v roce 1893. Jako základní kulomet byla použita vadná puška Saint Etienne Mle 1907. Uniforma francouzského pěšáka neodpovídala normám tehdejšího bojiště a skládala se z modré kepi, grantového kabátu (navrženo již v roce 1877) a červených kalhot. ! V průběhu prvních měsíců 1. světové války se to podařilo velmi rychle realizovat a v důsledku toho měl francouzský pěšák v roce 1916 již železnou helmu M15 Adrian, šedé kalhoty a bohužel i světle modrou bundu uniformy, která aby splynul s ranní mlhou. Dostal také plynovou masku a ruční granáty. Na konci války v roce 1918 se její výzbroj a výstroj lišila a často převyšovala výzbroj z roku 1914. Byla použita i jiná bojová taktika s výrazným důrazem na použití těžkého dělostřelectva na bojišti.