Bitva o tzv Pusan pytel Bitva o Pusan Perimeter) se odehrála v Jižní Koreji, v jihovýchodní části Korejština během korejské války 1950-1953. Bitva trvala od začátku srpna do poloviny září 1950. Účastníky této bitvy byly ozbrojené síly Severní Koreje, které přímo do bojů zapojily přibližně 70 000 lidí, dále jihokorejské jednotky a jednotky OSN (převážně americké) s maximálně asi 92 000 vojáky přímo zapojenými do bojových operací. Bitva se odehrála v návaznosti na náhlý útok KLDR na jejího jižního souseda 25. června 1950, v důsledku čehož lví podíl Jižní Koreje obsadili komunisté. Jedinou výjimkou byl pytel Pusan pokrývající asi 5-6% území Jižní Koreje. Síly Jižní Koreje a Organizace spojených národů zaujaly definitivně obranné postavení, ale dokázaly provádět lokální protiútoky a navíc - díky udržení námořní komunikace - se v průběhu bitvy zvýšil jejich početní potenciál. Bitva skončila úplnou porážkou severokorejské armády, která úzce souvisela s vyloděním amerických jednotek u Inčchonu v roce 1950. Předpokládá se, že celkové ztráty (zabité a zraněné) antikomunistických jednotek činily asi 60 000 lidí a severokorejských asi 64 000 lidí.
Korejská válka (1950-1953) byla vedena mezi jednotkami Jižní Koreje, podporovanými - jménem OSN - americkými, australskými a britskými jednotkami, a jednotkami KLDR, tedy Severní Koreje, podporovanými víceméně oficiálně ze strany SSSR a ČLR. Pěchota byla samozřejmě největším typem amerických ozbrojených sil bojujících v Koreji. Americká armáda a USMC vyslaly do Koreje několik pěchotních, pěších a námořních divizí, včetně: 2. pěší divize, 7. pěší divize a 1. divize námořní pěchoty. Hlavní údernou silou pěší divize byly tři pěší pluky podporované divizním dělostřelectvem a různými typy podpůrných jednotek (např. sapéři, komunikační a logistické). V průměru v letech 1950-1951 měla divize mezi 12 500-13 650 důstojníky a vojáky. Postupem času se divizní struktura ukázala jako neefektivní a pěší jednotky byly reorganizovány na brigádní formace, poměrně dobře saturované dělostřelectvem, spoji a sapérskými jednotkami. Za zmínku stojí, že primární střeleckou zbraní amerického pěšáka byla stále puška M1 Garand a její modernizovaná verze M1 C/D Garand. Puška M1918A2 BAR z druhé světové války byla také používána jako ruční kulomet, zatímco M2 Browning byl těžký kulomet. Sluší se dodat, že americká pěchota měla docela dobré, zejména na konci konfliktu, ruční protitankové brnění v podobě pancíře Bazooka a Super-Bazooka.