V průběhu 2. světové války byly německé sapérské jednotky (německy: Pioniere) přiděleny v síle praporu ke každé pěší, obrněné, horské, granátnické a tankové divizi. Na konci války byli také přiděleni k divizi Volkssturm. Prezenční sapérský prapor sestával mimo jiné ze štábu, dvou rot sapérů, roty motorizovaných sapérů a motorizované mostní kolony. Sluší se dodat, že jednotky sapérů (pionýrů) ve Wehrmachtu a také ve Waffen SS byly bohatě vybaveny kulomety a dalšími podpůrnými zbraněmi a vojáci v nich sloužící měli dobrý a často velmi dobrý výcvik. Kromě plnění typických ženijních a sapérských úkolů byly také vnímány jako útočné jednotky (německy Sturmpioniere) určené k útokům na silně opevněné objekty a body trvalého odporu. Sluší se dodat, že jednotky Sturmpioniere velmi často spolupracovaly s jinými druhy ozbrojených sil na běžné pěchotě a konče letectvem.
Bitva u Kurska (německý kódový název: Operace Zitadelle) je všeobecně uznávána – ne zcela přesně – jako největší obrněná bitva ve druhé světové válce a největší obrněná bitva na východní frontě. Stalo se tak po německé porážce u Stalingradu v únoru 1943, ale také po úspěšné německé protiofenzívě u Charkova v březnu téhož roku. Německá strana, která se zapojila do bitvy, počítala s plným převzetím strategické iniciativy, s úkolem sovětské strany s co největšími ztrátami, jakož i s vsuvkou sovětské ofenzívy očekávané v létě 1943. Rudá armáda zaujala obranný postoj a snažila se v počáteční fázi operace vykrvácet útočící Němce a poté přejít do protiofenzívy. Bitva na Kurském oblouku začala 5. července 1943 a spolu se sovětskými operacemi Orłowo a Belgorod trvala až do 23. srpna téhož roku. V jejím průběhu, i přes zapojení významných sil německé armády a nejnovějších tanků Tiger a Panther i stíhačů tanků Ferdinand, dosáhli vítězství Sověti, kteří se na tuto bitvu velmi dobře připravili, a přestože utrpěli obrovské ztráty - mohli přejít do protiofenzívy. Bitva u Kurska se ukázala být jedním ze zlomů druhé světové války. Odhaduje se, že v důsledku toho (od 5. července do 23. srpna) německá armáda ztratila cca 240 000 zabitých, raněných a zajatých vojáků, cca 1 300 tanků a cca 1 000 letadel. Ztráty Rudé armády byly nepochybně větší.