PzKpfw III (Panzerkampfwagen III) byl německý střední tank z druhé světové války. První prototypy vozidla vznikly v roce 1936 a sériová výroba pokračovala v období 1937-1943 a skončila výrobou asi 5800 vozidel. Tank ve verzi E poháněl jediný motor Maybach HL 120 TRM o výkonu 300 HP. Byl vyzbrojen jedním 37mm kanónem KwK 35/36 a dvěma 7,92mm kulomety MG 34. umístěna ve věži.
PzKpfw III byl "tahounem" německých obrněných sil během druhé světové války a jedním z nejintenzivněji vyvíjených a modernizovaných tanků Wehrmachtu. Jeho sériová výroba začala v roce 1936 a v jejím průběhu vzniklo mnoho variant tohoto tanku. Chronologicky byla první verzí verze A, vyzbrojená 37mm kanónem a motorem o výkonu 230 koní. V prosinci 1938 však vznikla verze E, která byla první verzí vyráběnou ve velkých sériích. Měl nový, výrazně výkonnější motor, zcela nové zavěšení a silnější pancíř v přední části věže a korby. Později (od prosince 1940) byl vyzbrojen i výkonnějším 50mm kanonem. V březnu 1940 se začala vyrábět verze G, u které byl zesílen pancíř zadní části korby a věže. Brzy nato, v říjnu 1940, byla zahájena výroba verze H, která byla od počátku vyzbrojena 50mm kanónem KwK 38 L/42 a měla zesílený čelní pancíř. Jednou z nejvyráběnějších byla verze J, která měla pancíř o tloušťce až 50 mm (později zesílený nášivkovými pláty) a po zkušenostech ze střetů s vozidly T-34 a KW-1 byla intenzivně přezbrojována na kanón KwK 39 L / 60 ráže 50 mm. Poslední vývojovou verzí byla verze N, která měla být podpůrným tankem pro obrněné granátníky a byla vyzbrojena 75mm kanónem KwK 37 L/24 s krátkou hlavní. Na podvozku PzKpfw III bylo postaveno mnoho dalších vozidel, jako například útočné dělo StuG III. Tanky PzKpfw III byly nasazeny téměř na všech frontách 2. světové války – od zářijového tažení v roce 1939, přes tažení ve Francii v roce 1940, operace Barbarossa a Typhoon v roce 1941, bitvu u Kurska v roce 1943, až po poslední operace něm. armády proti SSSR a západním spojencům v letech 1944-1945.
V průběhu 2. světové války byly německé sapérské jednotky (německy: Pioniere) přiděleny v síle praporu ke každé pěší, obrněné, horské, granátnické a tankové divizi. Na konci války byli také přiděleni k divizi Volkssturm. Prezenční sapérský prapor sestával mimo jiné ze štábu, dvou rot sapérů, roty motorizovaných sapérů a motorizované mostní kolony. Sluší se dodat, že jednotky sapérů (pionýrů) ve Wehrmachtu a také ve Waffen SS byly bohatě vybaveny kulomety a dalšími podpůrnými zbraněmi a vojáci v nich sloužící měli dobrý a často velmi dobrý výcvik. Kromě plnění typických ženijních a sapérských úkolů byly také vnímány jako útočné jednotky (německy Sturmpioniere) určené k útokům na silně opevněné objekty a body trvalého odporu. Sluší se dodat, že jednotky Sturmpioniere velmi často spolupracovaly s jinými druhy ozbrojených sil na běžné pěchotě a konče letectvem.