Lze riskovat tvrzení, že počátky německého státu lze datovat do 9. století, kdy byl karolínský stát rozdělen na tři části (Verdunská dohoda, 843) a východofranský stát vzniklý tímto rozdělením byl přímým předchůdcem středověkého Německa. Rytířská třída se v tehdejším Německu rozvinula poměrně rychle. Sluší se dodat, že polské slovo "rytíř" bylo odvozeno od německého slova "rytař", což znamenalo nejen koňského válečníka, ale také statkáře, který se díky příjmu z půdy mohl vyzbrojit poměrně nákladným vybavením. . V plném (X-XIII století) a pozdním (XIV-XV století) středověku bylo německé rytířstvo zapojeno do četných konfliktů v různých částech Evropy i mimo ni. Nejprve je třeba zmínit expanzi Německé říše (od roku 962) na jih, směrem k poloostrovu. Apeniny, ale i na východ - do zemí obsazených Polabskými Slovany, Polskem, ale i pobaltskými národy. Expanze prováděná na úkor pobaltských národů (13.-14. století) byla prováděna především Řádem německých rytířů. Ne od té doby, co se zdá, že průvod zmiňuje značnou účast německých rytířů na třetí křížové výpravě do Svaté země (1189-1192), kterou organizoval německý císař Fridrich Barbarossa. Expanze směrem na jih byla vybojována s různým štěstím a často stála německé rytíře hodně krve (např. porážka v bitvě u Legnana v roce 1176) a nakonec skončila neúspěchem. Sluší se dodat, že ve 13. století byla hlavním ochranným vybavením německého rytíře řetězová pošta, ke které se postupem času přidávaly prvky plátové zbroje. Až koncem 14. století a v 15. století se začala používat plná plátová zbroj. Bylo to také na německých územích, tzv gotické brnění, které bylo téměř mistrovským dílem brnění. Skvělým příkladem je zbroj z doby kolem roku 1480, připisovaná Zikmundovi Tyrolskému, vyrobená v Augsburgu a prezentovaná v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Ve 12. století nosil německý rytíř nejčastěji t. zv velká přilba, kterou však od 13. století začal nahrazovat t. zv basinet, který začal poměrně rychle dostávat pohyblivý závoj. V Německu často v podobě tzv klappvisier (ze 13.-14. století). V patnáctém století se salát, který se mohl dostat do Německa z oblasti dnešní Itálie, stal oblíbeným mezi německými rytíři. Pokud jde o útočné zbraně - kraloval samozřejmě meč a (od středověku) i kopie. Používaly se i různé druhy tupých zbraní, např. ucpávka (v pozdním středověku).