M-Model 35127 German Lancer 1914-1918

Na začátku první světové války, v srpnu 1914, byla armáda císařského Německa považována za nejlepší a nejvýkonnější na starém kontinentu. Takové přesvědčení vyplynulo především ze slávy vítězství dosažených v průběhu válek s Rakouskem v roce 1866 a s Francií v letech 1870-1871. Také mnohá organizační řešení používaná v té době v pruské a později německé armádě (např. strategické železniční tratě nebo mobilizační technika) byla zkopírována v jiných evropských zemích. Stejně jako ve francouzské nebo ruské armádě byla v německé armádě v roce 1914 jedním ze tří typů pozemních ozbrojených sil kavalérie. Jedním z nejcharakterističtějších typů německého kavalérie byli huláni (německy Ulan). Na začátku Velké války se německá armáda skládala z 26 hulánských pluků, z nichž tři patřily k jednotkám gardy. Němečtí huláni nosili pokrývku hlavy odkazující - zcela volně - na polské vzory z počátku 19. století a odlišovali se od ostatních jezdeckých jednotek zbytkem uniformy. Němečtí huláni používali kopí dlouhé cca 320 cm z ocelového plechu o váze cca 1,6 kg s praporkem. Špička kopí byla dlouhá přibližně 30 centimetrů. Jako boční zbraň sloužila šavle a 7,92 mm jezdecká puška Mauser. Na začátku 1. světové války byly Uhlany využívány především na Západě v rámci modernizovaného Schlieffenova plánu. Po roce 1914 však byly některé hulánské pluky urychleny a de facto přeměněny na pěší jednotky a některé byly odeslány na východní frontu, kde si zachovaly svůj jezdecký charakter.