Panzerkampfwagen VIII Maus (německy: myš) byl prototyp německého supertěžkého tanku z druhé světové války. Pravděpodobně v roce 1943 byly postaveny pouze dva prototypy vozidla. Maus se však nikdy nedostal do sériové výroby. Vozidlo bylo poháněno jedním motorem Daimler-Benz MB509 1200 koní. Byl vyzbrojen jedním 128mm kanónem KwK 44 L / 55, jedním 75mm kanónem KwK 44 L / 36,5 a jedním 7,92mm kulometem MG34.
Konstrukční práce na novém německém supertěžkém tanku začaly v roce 1942. Zodpovědným za projekt byl prof. Ferdinand Porsche, který u nového tanku kladl důraz především na výkonné zbraně schopné bojovat s nepřátelskými tanky na vzdálenost až 3500 metrů a stejně silné pancéřování. První dřevěné modely byly připraveny v roce 1943 a krátce poté byly postaveny dva prototypy vozidla. Na konci letošního roku byl ale celý program zrušen a Maus se nedostal do sériové výroby. Při polních zkouškách a zkušebních jízdách prováděných v letech 1943-1945 se potvrdila velká palebná síla tanku, ale zároveň velkou nevýhodou byla hrozná manévrovatelnost v terénu, velmi nízká maximální rychlost v terénu (pouze 13 km / h!) A vysoká poruchovost převodovky a podvozku, vyplývající z obrovské hmotnosti vozidla.
Německá armáda měla zkušenosti s bojem proti nepřátelským obrněným vozidlům z období 1. světové války (1916-1918). Po podepsání Versailleské smlouvy v roce 1919 byl vývoj protitankových zbraní brzděn, ale v roce 1928 byla zbraň uvedena do sériové výroby 3,7 cm PaK 36 což bylo v té době jedno z nejmodernějších protitankových děl na světě. S časem, zejména ve 30. letech 20. století a s vývojem vlastních obrněných zbraní se však problém protitankových zbraní byl v německé armádě považován spíše za druhořadý. V důsledku toho německá armáda vstoupila do druhé světové války a stále měla P aK 36 ráže 37 mm, který se ukázal jako zcela nedostatečný proti francouzskému Char B1 Bis nebo sovětskému T-34 a KW-1. Navíc s rozvojem bojů na východní frontě byl problém ničení sovětských obrněných zbraní stále naléhavější, což vedlo k zavedení nových protitankových děl ráže 50 a 75 mm. Od roku 1943 byly ve stále větším měřítku zaváděny bezzákluzové pušky Panzerfaust, které sloužily k maximálnímu nasycení vlastních pěchotních jednotek. Například v roce 1943 měla německá pěší divize 108 bezzákluzových děl a 35 tažených a samohybných protitankových děl.