E-50 Standardpanzer byl experimentální německý hlavní bojový tank z druhé světové války, který se nikdy nedostal do sériové výroby. Pravděpodobně byl vyzbrojen 88mm kanónem KwK 43 L / 71 a 1 nebo 2 kulomety. MG34 nebo MG42 ráže 7,92 mm.
Projekční práce na tanku E-50 byly zahájeny v r v rámci programu Entwicklungsserie, tedy programu pro vývoj německých obrněnců, který měl vést k vytvoření standardizovaného návrhu pro sérii šesti bojových vozidel různých hmotností, ale s použitím co nejvíce běžných komponentů. Analytické a koncepční práce v rámci tohoto programu byly zahájeny v polovině roku 1943. Tank E-50 v tomto projektu měl být hlavním tankem německé armády, plnící na bojišti univerzální roli, tedy mít pohyblivost středního tanku, ale palebnou sílu těžkého tanku. Trup a podvozek E-50 měly být z velké části založeny na tom, který byl používán u Pz.Kpfw. VI Tiger II, přičemž věž měla pocházet z jiného experimentálního tanku – Panther Ausf. F - tzv Schmallturm. Nakonec měl E-50 nahradit tanky Pz.Kpfw V Panther a Pz.Kpfw VI Tiger v řadě.
Flak 40 je německé těžké protiletadlové dělo ráže 128 mm z druhé světové války. První prototypy děl vznikly v roce 1937 a v roce 1942 začala sériová výroba, která skončila výrobou asi 600 děl tohoto typu. Maximální vertikální dosah byl 14 800 m a počáteční rychlost střely byla 880 m/s.
Flak 40 byl vyvinut jako součást projektu Rheinmetall, který se datuje do roku 1936, nového těžkého protiletadlového děla. Jelikož bombardovací nálety na německá města nebyly v letech 1937-1941 vnímány, měly práce na Flaku 40 velmi nízkou prioritu. Tato skutečnost se změnila v roce 1942, což vedlo k implementaci nové zbraně do výroby. Původně se počítalo s vytvořením mobilní verze Flak 40, ale rychle se přešlo na výrobu pouze stacionární verze, která se montovala na opevněná místa nebo na tzv. "Flakturm Zoo". Byl učiněn i pokus o výrobu dvojitého děla Flak 40 (tzv. 12,8 cm Flakzwilling 40/2), výroba však skončila výrobou cca 40-50 kusů této zbraně.