E-75 byl experimentální německý těžký tank z druhé světové války, který se nikdy nedostal do sériové výroby. Pravděpodobně byl vyzbrojen kanónem KwK 43 L / 71 nebo L / 100 ráže 88 mm nebo 105 mm dálkovým kanónem a 1 nebo 2 kulomety MG34 ráže 7,92 mm.
Konstrukční práce na tanku E-75 byly zahájeny v r v rámci programu Entwicklungsserie, tedy programu pro vývoj německých obrněnců, který měl vést k vytvoření standardizovaného návrhu pro sérii šesti bojových vozidel různých hmotností, ale s použitím co nejvíce běžných komponentů. Analytické a koncepční práce v rámci tohoto programu byly zahájeny v polovině roku 1943. Tank E-75 v tomto projektu měl být novým těžkým tankem německé armády, u kterého byl kladen důraz zejména na případně silné pancéřování a co největší schopnost boje s obrněnou technikou nepřítele. Vozidlo mělo s největší pravděpodobností používat vhodně přestavěnou a přepracovanou věž Schmallturm a – s největší pravděpodobností – trup a podvozek Pz.Kpfw VI Tiger II, který mělo nakonec v řadě nahradit.
Flak 40 je německé těžké protiletadlové dělo ráže 128 mm z druhé světové války. První prototypy děl vznikly v roce 1937 a v roce 1942 začala sériová výroba, která skončila výrobou asi 600 děl tohoto typu. Maximální vertikální dosah byl 14 800 m a počáteční rychlost střely byla 880 m/s.
Flak 40 byl vyvinut jako součást projektu Rheinmetall, který se datuje do roku 1936, nového těžkého protiletadlového děla. Jelikož bombardovací nálety na německá města nebyly v letech 1937-1941 vnímány, měly práce na Flaku 40 velmi nízkou prioritu. Tato skutečnost se změnila v roce 1942, což vedlo k implementaci nové zbraně do výroby. Původně se počítalo s vytvořením mobilní verze Flak 40, ale rychle se přešlo na výrobu pouze stacionární verze, která se montovala na opevněná místa nebo na tzv. "Flakturm Zoo". Byl učiněn i pokus o výrobu dvojitého děla Flak 40 (tzv. 12,8 cm Flakzwilling 40/2), výroba však skončila výrobou cca 40-50 kusů této zbraně.