Hat 8184 Greek Catapults

Během temného středověku a po velkou část archaického věku (dohromady asi od 1200 př. n. l. do asi 800-700 př. n. l.) nedosáhlo řecké fortifikační umění téměř žádného pokroku ve srovnání s mykénskou érou, což mělo také za následek stagnaci ve vývoji obléhacího zařízení. Pravděpodobně až v 6. století před naším letopočtem. Řecká města začala být obehnána obrannými hradbami a později i tato opevnění byla modernizována přístavbou věží. Jedním z nejpozoruhodnějších fortifikačních děl klasické éry (5.-4. stol. př. n. l.) byly tzv. Dlouhé hradby, které spojovaly Athény s jejich přístavy Phaleron a Pireus. Ukázalo se, že jsou velmi účinné a ve skutečnosti představovaly pro spartskou armádu nepřekonatelnou překážku během Peloponéské války (431-404 př.nl). A právě od této války, pro řecký svět velmi krvavé, lze datovat renesanci obléhatelského umění v řeckém světě a Sicílie byla hlavním zdrojem novinek v této věci. Bylo to pak na konci 5. století a na začátku 4. století před naším letopočtem. objevily se silné "kuše" zvané gastrophetes, stejně jako balisty a katapulty, které odpalovaly kameny nebo šípy. Za makedonské nadvlády udělalo umění obléhat města v řeckém světě značný pokrok – lze zde zmínit např. obléhání Týru Alexandrem Velikým nebo úspěchy Demetria zvané Dobyvatel měst (řecky Poliorketes).