Roden 021 Heinkel 111A

Heinkel He-111 je německý, dvoumotorový, kovový, poloplášťový, dolnoplošník, dolnoplošník z druhé světové války. Let prototypu se uskutečnil 17. listopadu 1934. V období 1934-1935 vznikly tři prototypy pro Luftwaffe označené V1, V2 a V3, z nichž poslední se stal základem pro vytvoření předprodukční šarže (He-111A-0), ale ukázalo se být neúspěšný kvůli příliš slabým motorům. To vyústilo v další výzkum a experimentování s dalšími motory, což nakonec vedlo k vývoji He-111H, který se od roku 1940 vyráběl ve velkém. Jako pohonná jednotka byly použity dva motory Junkers Jumo 211 o výkonu 1100 HP (od verze H-3). Právě tato verze byla použita ve velkém měřítku během bitvy o Británii v roce 1940. Během druhé světové války vznikl zhruba tucet verzí He-111 a každá z nich měla své vlastní modernizace. Nejdůležitější, kromě zmíněného "H", které sloužilo i jako torpédový bombardér (He-111H-6) a např. letoun označující cíle pro jiné bombardéry (He-111 H-18), je " P" verze využívající dva motory Daimler-Benz DB 601A-1 a použité min. během zářijové kampaně. Na druhou stranu nejoriginálnější verzí je He-111Z "Zwilling" (německy dvojčata), která je příkladem neobvyklé "kombinace" dvou bombardérů He111. Úkolem tohoto neobvyklého stroje bylo táhnout obří kluzák Me 321 nebo tři kluzáky Go-242. Objevila se i verze He-111Z2, která měla nést 4 střely Henschel Hs-293, ale v boji nebyla nasazena. Celkem bylo vyrobeno přibližně 6 500 všech verzí He-111. Technické údaje (verze He-111H-6): délka: 16,4 m, rozpětí: 22,6 m, výška: 4 m, maximální rychlost: 440 km/h, stoupavost: 4,3 m/s, maximální dolet: 2300 km, strop maximálně 6500m, výzbroj: kulomety MG15 nebo MG81 ráže 7,92 mm, jeden kanón MG FF 20 mm a jeden 13 mm kanón MG131, závěsné - až 2000 kg pum.