Horch 1A (nebo: Horch 108) byl německý terénní osobní automobil z meziválečného období a druhé světové války. První prototypy tohoto vozu byly postaveny v polovině 30. let a sériová výroba začala v roce 1938 a trvala až do roku 1941. Délka vozidla byla 4,85 m, výška 2,04 m, šířka 2 m. Pohotovostní hmotnost byla až 3 600 kilogramů. O pohon se staral jediný, 8válcový motor Auto-Union o objemu 3,8 litru a výkonu až 81 HP. Postupem času se však začal používat motor Ford (vyráběný v Německu) o výkonu 78 HP. Horch 1A byl vyvinut pro potřeby německých ozbrojených sil, které svým rychlým rozšířením po roce 1933 směřovaly k získání univerzálního, lehkého a možná i spolehlivého osobního terénního vozu. Závod Horch tyto potřeby splnil vývojem vozidla uvedeného níže. Vozidlo využívá taková řešení, jako je například pohon všech kol, nezávislé zavěšení každého kola nebo možnost natáčení všech kol. Poslední řešení se každopádně v průběhu provozu ukázalo jako vysoce neúspěšné. Za zmínku stojí, že již v průběhu 2. světové války došlo ke zjednodušení konstrukce vozu, což se projevilo například opuštěním vybrání v trupu pro náhradní kola. Horch 1A sloužil v německých ozbrojených silách prakticky na všech frontách až do roku 1945.
Rozhodující vliv na utváření organizace a taktiky německé pěchoty před vypuknutím 2. světové války měly jednak zkušenosti z předchozí světové války, ale také teoretické práce vzniklé ve 20. a 30. letech 20. století, které často zdůraznil nutnost vnímat německou pěchotu jako nástroj vedení útočné války. To ovlivnilo jak vybavení, tak organizaci německé pěší divize, která se během zářijového tažení roku 1939 skládala ze 3 pěších pluků, z nichž každý byl rozdělen na 3 pěší prapory, dělostřeleckou rotu a protitankovou rotu. Kromě toho existovaly četné podpůrné jednotky, včetně: dělostřeleckého pluku se 4 dělostřeleckými eskadrami (včetně jedné těžké), protitankovým praporem, sapérským praporem a komunikačním praporem. Celkem tedy tzv. pěší divize V první mobilizační vlně mělo výraznou dělostřeleckou složku asi 17 700 lidí, ale byla také hojně vybavena kulomety. Mělo také moderní a účinné – na tehdejší dobu – prostředky komunikace a velení. V průběhu války prošly pěší divize transformací - v roce 1943 byly některé z nich přeměněny na divize obrněných granátníků. Standardní oddíl "tradiční" pěchoty však od roku 1943 tvořilo cca 12 500 mužů (a ne cca 17 700 jako v roce 1939) a byla v něm redukována i její dělostřelecká složka – zejména těžké dělostřelectvo, přičemž její proti- obrana tanku byla výrazně vylepšena. Předpokládá se, že za celou druhou světovou válku sloužilo ve Wehrmachtu asi 350 pěších divizí.
Na produkty ICM se vztahuje doživotní záruka a přímý servis výrobce.
I když předmět sami poškodíte, můžete podat žádost o obdržení nového!
Stačí vyplnit formulář dostupný na následující adrese:
https://icm.com.ua/contacts/