Takao byl japonský těžký křižník, jehož kýl byl položen v roce 1927, spuštěn na vodu v květnu 1930 a uveden do provozu u japonského císařského námořnictva v květnu 1932. Délka lodi v době spouštění byla 192,5 m, šířka 18,03 m a skutečný plný výtlak po modernizaci - 15 800 tun. Nejvyšší rychlost křižníku Takao byla až 35,5 uzlů. Po vypuknutí 2. světové války bylo hlavní výzbrojí 10 děl ráže 203 mm v pěti věžích, každá dvě děla, a doplňková výzbroj zahrnovala: 8 děl 127 mm a až 16 torpédometů ráže 610 mm!
Takao byl prvním křižníkem toho typu, který nesl stejné jméno – tedy Takao. Křižníky tohoto typu byly postaveny s ohledem na omezení Washingtonské smlouvy o odzbrojení podepsané vládou v Tokiu v roce 1922. Lodě tohoto typu jednoznačně vycházejí z konstrukce křižníků třídy Myoko. Změny se týkaly: použití nových hlavních dělostřeleckých kanónů, vylepšeného pancéřování, rozšíření příďové nástavby a lepšího rozložení torpédové výzbroje. Důraz byl kladen také na vysokou maximální rychlost. Sledování takových extrémních cílů vedlo k vytvoření lodí s výkonnou dělostřeleckou a torpédovou výzbrojí, velkou rychlostí, ale s nižším doletem, než se předpokládalo, průměrnou námořní statečností a se značnými problémy se stabilitou. Následné modernizace na prvních dvou lodích tohoto typu tyto nevýhody částečně odstranily, ale zcela neodstranily. Takaova bojová stezka ve druhé světové válce začala již v prosinci 1941 podporou japonských vylodění v Malajsku. V únoru téhož roku se zúčastnila útoku na Port Darwin a od května do července se účastnila bojů v oblasti Aleut. V říjnu však bojoval v bitvě u ostrova Santa Cruz. V červenci 1943 v souvislosti s leteckým útokem na základnu Truk, ve které se v té době nacházel, utrpěl vážné poškození a byl poslán do Japonska do opravárenské loděnice. Takao se vrátil na linii až v lednu 1944. Zúčastnil se bitvy u Leyte Bay, kde znovu utrpěl vážné poškození, ale přežil ji a po ústupu z bitvy vstoupil do Singapuru. Loď tam zůstala až do konce války v Tichomoří. Byl potopen Brity 27. října 1946.