Rozhodující vliv na utváření organizace a taktiky německé pěchoty před vypuknutím 2. světové války měly jednak zkušenosti z předchozí světové války, ale také teoretické práce vzniklé ve 20. a 30. letech 20. století, které často zdůraznil nutnost vnímat německou pěchotu jako nástroj vedení útočné války. To ovlivnilo jak vybavení, tak organizaci německé pěší divize, která se během zářijového tažení roku 1939 skládala ze 3 pěších pluků, z nichž každý byl rozdělen na 3 pěší prapory, dělostřeleckou rotu a protitankovou rotu. Kromě toho existovaly četné podpůrné jednotky, včetně: dělostřeleckého pluku se 4 dělostřeleckými eskadrami (včetně jedné těžké), protitankovým praporem, sapérským praporem a komunikačním praporem. Celkem tedy tzv. pěší divize V první mobilizační vlně mělo výraznou dělostřeleckou složku asi 17 700 lidí, ale byla také hojně vybavena kulomety. Mělo také moderní a účinné – na tehdejší dobu – prostředky komunikace a velení. V průběhu války prošly pěší divize transformací - v roce 1943 byly některé z nich přeměněny na divize obrněných granátníků. Standardní oddíl "tradiční" pěchoty však od roku 1943 tvořilo cca 12 500 mužů (a ne cca 17 700 jako v roce 1939) a byla v něm redukována i její dělostřelecká složka – zejména těžké dělostřelectvo, přičemž její proti- obrana tanku byla výrazně vylepšena. Předpokládá se, že za celou druhou světovou válku sloužilo ve Wehrmachtu asi 350 pěších divizí.
Bitva o Anzio (počáteční fází bitvy je operace Shingle) probíhala od 22. ledna do 5. června 1944. Na začátku června 1944 bylo do operace na spojenecké straně zapojeno asi 150 000 vojáků podporovaných 1500 děly. Na německé straně bojovalo (ve stejném období) asi 135 000 vojáků. Na straně spojenců vykonával vrchního velitele této operace polní maršál Harald Alexander a na německé straně polní maršál Albert Kesserling. Plán operace se zrodil na konci roku 1943 a předpokládal vylodění spojeneckých jednotek za německými silami bránícími se v jižní Itálii a relativně blízko Říma. Celá operace měla vést k co nejrychlejšímu dokončení operací na v Apeniny a osvobození Říma. Zajímavé je, že operace začala pro spojence pod velmi dobrou záštitou. Vylodění v oblasti Anzia, zahájené 22. ledna 1944, překvapilo německé jednotky a bylo úspěšné, s relativně nízkými ztrátami spojenců. První den invaze bylo dosaženo mnohem většího pokroku v terénu, než se předpokládalo v původním plánu operace. Velitel spojeneckých sil pod vedením Anzia, americký generál John Porter Lucas, bohužel nedokázal využít počátečního úspěchu a uvízl na předmostí, čímž německým jednotkám poskytl čas na konsolidaci obranných linií a zahájení protiútoků. V důsledku špatného vyhodnocení situace nepřinesla operace Anzia spojencům očekávané výhody a velmi rychle se změnila v bitvu vyčerpání. V důsledku toho spojenecké síly ztratily asi 43 000 zabitých a zraněných a německá armáda - asi 40 000 zabitých, zraněných a zajatých.