Avro Lancaster je britský čtyřmotorový strategický bombardér s kovovou konstrukcí v konfiguraci středního křídla z druhé světové války. Let prototypu se uskutečnil v lednu 1941 a ve stejném roce byla zahájena sériová výroba. Základem pro vznik Lancasteru bylo letadlo Avro Manchester. Pohon byl mj. čtyři motory Rolls-Royce Merlin XX V o výkonu 1280 HP každý (Mk.I) nebo motory Bristol Hercules VI o výkonu 1737 HP, i když byly použity i jiné motory. Sériová výroba probíhala v závodech Avro, Metropolitan-Vickers, Armstrong Whitworth, Vickers Armstrong a Victoria Aircraft a do začátku roku 1946 bylo vyrobeno 7377 letadel. Existovaly čtyři hlavní verze Avro Lancaster (Mk.I, Mk.II, Mk.III a Mk.X), které si byly navzájem podobné. Avro Lancaster byl primární strategický bombardér RAF a zároveň si získal pověst nejlepšího. Snadno se pilotoval, měl vysokou nosnost a vyznačoval se dlouhou životností konstrukce. Stalo se, že bombardér i přes poruchu jednoho motoru dokázal dokončit misi a vrátit se na základnu. Letouny vstoupily do služby v prosinci 1941 a sloužily na konci války, především plnily úkoly strategického bombardování. Právě Lancastery z 617. bombardovací perutě RAF byly použity v květnu 1943 k poškození vodních přehrad v Porúří. Technické údaje (verze Mk.I): délka: 21,11 m, rozpětí: 31,09 m, výška: 6,25 m, maximální rychlost: 456 km/h, maximální dolet: 4073 km, maximální strop 6500 m, výzbroj: pevná - 8 pušek 7,7 mm Browning machine děla, namontovaná - až 6300 kg pum nebo jedna puma Grand Slam (10000 kg) po úpravě pumové komory.Hawker Hurricane je britský jednomotorový jednomotorový stíhací letoun kovové konstrukce s plátěnými prvky z druhé světové války. Hawker Hurricane, působící na všech frontách během druhé světové války, si vysloužil jméno jednoho z nejlepších a nejvšudypřítomnějších letounů té doby, a to jako stíhací i útočný letoun. Nejvýznamnější kartou v historii tohoto stroje však byl bezesporu jeho podíl na vítězství Angličanů v bitvě o Británii v roce 1940. Letadlo zkonstruované Sydney Cammem na žádost ministerstva obrany se mělo stát hlavní silou britské letecké flotily. Prototyp letounu poháněného motorem Rolls-Royce Merlin Mk.II poprvé vzlétl 6. listopadu 1935, pilotoval ho Georg Bulman. Zkoušky dopadly na výbornou a rychle bylo rozhodnuto objednat 600 strojů, z nichž první vstoupil do služby u 111. perutě RAF v prosinci 1937. Když Velká Británie 3. září 1939 vyhlásila válku nacistickému Německu, měla RAF připraveno k boji 19 perutí Hurricane, které zahájily svou vojenskou kariéru operacemi ve Francii a Norsku. V průběhu války vzniklo několik verzí tohoto velmi úspěšného letounu. První sériově vyráběná verze byla Mk.I s motorem Merlin III. Od roku 1940 se k jednotkám začaly dodávat verze Mk.II s novým motorem Merlin XX o výkonu 1280 HP. Právě tato verze jako první varianta Hurricanu plnila především úkoly útočné a bojové podpory. Jeho nejlepší variantou byl Hurricane Mk.IID, používaný min. v severoafrické kampani v roce 1942. Třetí verzí je Hurricane Mk.IV s novým motorem Merlin 24/27, 1620HP. Sloužil jako útočný stroj vyzbrojený bombami, neřízenými střelami a kanóny Vickers S až do roku 1944. Vyráběla se i námořní varianta (Sea Hurricane), která sloužila na letadlových lodích a na speciálně upravených obchodních lodích (Sea Hurricane Mk.IA). Technické údaje (verze Mk.IIC): délka: 9,84 m, rozpětí: 12,19 m, výška: 4 m, maximální rychlost: 547 km/h, stoupavost: 14,1 m/s, maximální dolet: 965 km, maximální dostup 10 970 m Výzbroj: pevná - 4 20mm kanóny Hispano Mk.II, závěs - až 460 kg pum.
Supermarine Spitfire je pravděpodobně nejslavnější britská stíhačka z druhé světové války. Jednalo se o celokovový stroj s konfigurací nízkého křídla, charakteristickými eliptickými křídly, klasickou ocasní plochou a zatahovacím podvozkem. K letu prototypu došlo 5. března 1936. Ukázalo se, že Spitfire byl hlavní válečnou základnou RAF a po válce se mu dařilo i nadále a ve výrobě zůstal 10 let. Historie Spitfiru začala na kreslícím stole RJ Mitchella, hlavního konstruktéra Supermarine. První stroje se k jednotkám RAF dostaly v roce 1938, ale když v létě 1940 začala bitva o Británii, na letištích bylo již 19 perutí moderních stíhaček – spolu s o něco staršími Hurricany z Ostrovů se bránilo 600 letadel. S rozšířením nepřátelství sloužil Spitfire všude tam, kde RAF operovalo na Dálném východě, v severní Africe a Itálii, během vylodění v Normandii a bojů ve Francii a nakonec během operace v Německu v roce 1945. Pro mnoho Britů se stal symbolem vítězství ve druhé světové válce. Tento nádherný stroj má nejméně tucet produkčních verzí. Mezi nejvýznamnější z nich patří mj první sériově vyráběný Spitfire Mk.I poháněný motorem Rolls-Royce Merlin II o výkonu 1030 koní. Byl to především tento stroj, který tak skvěle přispěl k bitvě o Británii. Bylo vyvinuto mnoho verzí tohoto modelu, včetně PR Mk IA (průzkumná verze) nebo PR.IG (ozbrojená průzkumná verze). Další zajímavou verzí byl Spitfire Mk.V s motorem Rolls-Royce Merlin 45 o výkonu 1440HP. Později byly montovány i motory Merlin 50. Sériová výroba této verze začala v roce 1941 a byla reakcí RAF na vzhled Messerschmittu Bf-109F. Další velmi povedenou verzí je Spitfire Mk.IX, poháněný motorem Merlin 61 se 4listou vrtulí. Vznikl jako protivník Focke-Wulf Fw-190 a byl uveden do výroby na konci roku 1941. Tato verze byla mnohokrát upravována a například v roce 1944 dostala nový gyroskopický zaměřovač, zvětšené kormidlo nebo jiný systém křídel. Další hlavní verzí je Spitfire Mk.XIV s motorem Rolls-Royce Griffon 61 a pětilistou vrtulí. Sériová výroba byla zahájena v říjnu 1943. Jednou z posledních vyrobených sérií byla verze Mk.21. Tato verze měla motor Griffon 61, silně zesílenou konstrukci a opláštění, křídla byla prodloužena, čímž se zvětšila jejich letová plocha. Sériová výroba byla zahájena v březnu 1945. Technické údaje (verze Mk.XIV): délka: 9,14 m, rozpětí: 11,23 m, výška: 3,05 m, maximální rychlost: 717 km/h, stoupavost: 18,5 m/s, praktický dostup: 13 200 m, dolet max.: 1815 km, výzbroj: pevná - 4 7,7mm kulomety a 2 20mm kanóny Hispano Mk II, podvěsné - až 225 kg pum.