PJ Production 481106 Imperial Japanese Navy pilot seated in a/ c WWII

Japonské námořní letectvo Imperial Japanese Navy Air Service - zkráceně IJANS, jap. Dai-Nippon Teikoku Kaigun Koku-tai) vznikly již v roce 1910, ale jejich velmi intenzivní vývoj probíhal především ve 20. a 30. letech 20. století a hlavním zastáncem jejich rozvoje byl admirál Isoroku Yamamoto. Při vypuknutí války v Tichomoří IJANS byly schopny nasadit v první linii cca 1830 letounů, z toho cca 660 stíhaček, cca 330 palubních bombardérů a torpédových letounů, cca 240 bombardovacích letounů operujících z pozemních základen a cca 520 hydroplánů. Mezi základní typy strojů patří slavné stíhačky Mitsubishi A6M Zeke, ale také střemhlavý bombardér Aichi D3A, palubní torpédový letoun Nakajima B5N a námořní bombardér Mitsubishi G4M. Základní organizační jednotkou palubního letectví byla letecká skupina (japonský kouktai, později Koku-sentai), která čítala až 80-90 letadel. Jednotkou nižší úrovně byl hikotai (ekvivalent eskadry) s 9 až 16 stroji. Když začala válka v Pacifiku, japonští námořní piloti byli vysoce vycvičení a často v této věci jasně převyšovali spojenecké piloty. Špatný systém výcviku však způsobil, že spolu s narůstajícími ztrátami během války nebyl nikdo, kdo by tyto skvělé letce nahradil. Výsledkem bylo, že v letech 1944-1945 byli japonští námořní piloti svými schopnostmi jednoznačně horší než jejich američtí oponenti.