Ve 20. a zejména ve 30. letech 20. století prošla Rudá armáda prudkým rozvojem z hlediska rozšiřování svých postů a také rostoucí saturace technickými zbraněmi, především obrněnými. Přesto byla pěchota primárním a početně největším prvkem Rudé armády. Intenzivní kvantitativní vývoj tohoto typu zbraně začal na přelomu let 1929/1930. V roce 1939, ještě před agresí proti Polsku, byla sovětská pěchota zformována do 173 divizí (tzv. střeleckých divizí), z nichž většina byla seskupena do 43 sborů. Sluší se dodat, že po zářijovém tažení v roce 1939 se tento počet ještě zvýšil. Sovětskou střeleckou divizi v roce 1941 tvořily tři střelecké pluky (každý tři prapory), dělostřelecký pluk, po protitankové a protiletadlové dělostřelecké divizi a také průzkumné a spojovací prapory. Celkem to čítalo asi 14 500 lidí. V roce 1945 však toto postavení prošlo výraznými změnami, které vedly k divizi přibližně 11 500-12 000 lidí, skládající se ze tří pěších pluků, dělostřelecké brigády skládající se ze tří pluků, samohybné dělostřelecké eskadry a mnoha podpůrných jednotek, včetně protitankových , protiletadlové zbraně nebo komunikace. Výrazně se také zvýšila saturace pěchotních jednotek strojními zbraněmi - například u samopalů APsZ 41, později APsZ 43.
Volkssturm je německá vojenská formace s milicí nebo masovým hnutím z konce druhé světové války. Formace vznikla zvláštním rozkazem Adolfa Hitlera v září 1944 kvůli katastrofálním ztrátám německých ozbrojených sil, zejména na východní frontě. V jejích řadách sloužili všichni schopní muži ve věku od 16 do 60 let. Členové Volkssturmu nedostali kromě speciálních pásek na rukávy prakticky žádné uniformy a jejich zbraněmi byly zastaralé pušky, pistole a kulomety, velmi často z první světové války. Jedinými moderními zbraněmi, které Volkssturm používal, byly protitankové granátomety Panzerfaust a Panzerschreck. Jednotky této formace byly zpočátku využívány k ochraně silnic, železnic a opevnění, ale od začátku roku 1945 již byly nasazovány na frontu – zejména při obraně Vratislavi, Kolobřehu a Berlína.
Bitva o Berlín nebo také Bitva o Berlín je poslední pozemní bitvou z druhé světové války, která se odehrála v Evropě. Jejím hlavním cílem bylo zmocnit se hlavního města Třetí říše Rudou armádou a tím ukončit nepřátelství. Tato gigantická bitva začala 16. dubna 1945 a skončila 9. května téhož roku. Odhaduje se, že na německé straně se ho zúčastnilo asi 750 000 lidí. vojáků, 1,5 tis tanků a útočných děl a cca 2,2 tis. letadlo. Na sovětské straně bojovalo asi 2,5 milionu. vojáků, 6,3 tis tanků a útočných děl a cca 7,5 tis. letadlo. Také Rudá armáda na tuto operaci soustředila neuvěřitelný počet kolem 42 tisíc. děla a minomety! Začátek operace začal bitvami o výšiny Seelow a bitvami u Halbe. Sovětské jednotky se během několika dnů od zahájení operace přiblížily k Berlínu a začaly krvavé a těžké pouliční boje. Nakonec bitva skončila úplným vítězstvím SSSR, symbolizovaným jak sebevraždou Adolfa Hitlera 30. dubna 1945, tak vztyčením sovětského praporu na Reichstagu. Sluší se dodat, že se operace zúčastnily i polské jednotky působící v rámci 1. polské armády.