Smer 0843 Leo 451

Liore-Olivier LeO 451 je francouzský dolnoplošný kovový dvoumotorový bombardér z počátku druhé světové války. První sériový letoun LeO 451 byl dokončen na podzim roku 1938 a vystaven na pařížském aerosalonu. Poprvé se objevil v březnu 1939, ačkoli výroba již probíhala v závodech v Clichy a Levellois a konečnou montáž prováděly závody ve Villacoublay. Kvůli hrozbě války objednalo vojenské letectví v únoru 1939 100 strojů. V březnu se tato objednávka navýšila o dalších 502. Objednávku na 20 položek zadalo i Řecko, ale kvůli válce se žádná nedostala k příjemci. Kvůli nepravidelným dodávkám motorů byly zadávány objednávky na letouny různých verzí s anglickými nebo americkými motory. Začátkem roku 1940 objednalo francouzské letectvo dalších 150 strojů a o něco později dalších 358, ovšem ve verzi LeO 458. Během celé výroby letoun podléhal neustálým úpravám. Sériový exemplář měl 14válcové motory Gnome Rhone 14N 38/39, vzduchem chlazené v systému dvojité hvězdy, o výkonu 1155 HP. Svislé ocasní ploutve byly více zaoblené než u prototypu. Jeho výzbroj tvořil pevný 7,5mm kulomet MAC wz.34 ve spodní části trupu na pravé straně a obsluhoval jej bombardér-navigátor. Stejný kulomet byl také ve spodní části trupu vpředu ve výsuvné poloze. V zadní části korby, nahoře, byl instalován 20mm kanon Hispano Suiza 404 s bubnovými zásobníky na 60 nábojů. V pozdějších sériích byl 20mm kanón doplněn 2 spřaženými 7,5mm kulomety. Pumová komora obsahovala 5 pum po 200 kg a kontejnery v křídlech - 2 pumy po 500 kg. Letadlo mělo také automatického pilota Smith-Jaeger. První letouny se k jednotkám dostaly až v červenci 1939 a když vypukla válka, letectvo jich mělo jen 10! Důvodem tak pomalé dodávky letadel příjemci byl nedostatek různých komponentů (vrtule, motory, zbraně) dodávaných do továrny malovýrobci a přispělo to k celkovému nepořádku. Navíc nebyl čas pořádně vycvičit piloty a přesvědčit je k novému stroji. Do konce bojů v roce 1940 bylo vyrobeno 452 letadel. Po kapitulaci byla se souhlasem Němců výroba obnovena s některými změnami ohledně vertikálních stabilizátorů a zbraní. Standardně byly představeny i speciální kontejnery, které umožňují bombardovat z klouzavého letu. Po těchto změnách bylo v srpnu 1941 uvedeno do provozu dalších 225 letadel a do listopadu 1942 jich bylo vyrobeno 102. Po válce byly tyto letouny využívány k různým účelům: jako létající laboratoře, pro raketové a bezpilotní letecké zkoušky. Poslední letouny tohoto typu vzlétly v roce 1957. Technické údaje: délka: 17,17 m, rozpětí: 22,52 m, výška: 5,24 m, maximální rychlost: 495 km/h, maximální dolet: 2900 km, maximální strop 9000 m.