Modelik 06_17 Lockheed L-14H "Super Electra"

Lockheed L-14 Super Electra byl americký dolnoplošník pro cestující a dopravní letoun s klasickým zatahovacím podvozkem za letu, z meziválečného období a druhé světové války. K letu prototypu došlo v roce 1937 a krátce na to se rozběhla sériová výroba, která vedla k vytvoření asi 350 letounů tohoto typu. Pohon - ve verzi WF62 - obstarávaly dva motory Wright SGR-1820-F62 Cyclone o výkonu 900 HP. Letadlo nemělo palubní zbraně.

L-14 Super Electra navrhl Don Palmer jako vývoj Lockheed L-10 Electra. Oproti svému předchůdci byl nový stroj zvětšen a dostal zcela nové motory, což zvýšilo počet cestujících (z 10 na 14 osob) a mělo pozitivní vliv na výkon, zejména maximální rychlost. Nový letoun byl také odpovědí Lockheedu na konkurenční stroje Douglas a Boeing: DC-2 a 247. Stroj L-14 Super Electra se ukázal jako velmi úspěšný a rychle si získal značnou oblibu. Byl také licencován na výstavbu v Japonsku závody Tachikawa a Kawasaki. Sluší se dodat, že právě na palubě tohoto letadla se do země vrátil z mnichovské konference v roce 1938 britský premiér Neville Chamberlain. Během druhé světové války byl na základě letounu L-14 Super Electra vyvinut bombardovací a hlídkový letoun Lockheed Hudson.

The models are digitally printed - some adhesives can dissolve the ink! 

Paint in digital printing can be dissolved by certain types of adhesives like butaprene and similar on the same solvents. Before bonding, it is advisable to try the adhesive used on a barely visible part of the model.