152mm ráže 45 Mod.1892 je ruské 152mm námořní dělo z přelomu 19. a 20. století, meziválečného období a obou světových válek. Zbraň byla vyvinuta v letech 1891 až 1897 a vstoupila do služby v ruském námořnictvu v roce 1897. Používalo ho mnoho ruských jednotek, včetně obrněného křižníku Admiral Kornilov nebo bitevních lodí třídy Borodino (Borodino, Emperor Alexander III, Kniaz Suvorov, Orzeł a Sława). Výrobu kanónu 152mm ráže 45 Mod.1892 realizovaly mimo jiné Obukhovsky Works v Petrohradě. Celková hmotnost zbraně byla asi 6 tun a její hlaveň byla 5,3 metru. Kanón střílel projektily o hmotnosti asi 41 kilogramů. Jejich počáteční rychlost byla až 792 m/s. Dosah maximálního výstřelu byl přibližně 15 500 metrů. Vystavená zbraň byla ve skutečnosti licenční a mírně modernizovaná verze francouzského rychlopalného mořského děla Canet 152/45 ráže 152 mm. Teoreticky by dělo mohlo mít rychlost palby 15 ran za minutu, ale v praxi byl výsledek ruského násilníka 2–7 ran za minutu.
12palcový 40palcový je ruské námořní dělo ráže 305 mm z přelomu 19. a 20. století a první světové války. Zbraň byla vyvinuta v letech 1891 až 1895 a vstoupila do služby v ruském námořnictvu v roce 1896. Byla vyzbrojena celkem 17 bitevními loděmi, včetně lodí jako Sisoj Wielikij a lodí třídy Borodino (Borodino, Imperator Alexander III, Kniaź Suvorov, Orzeł a Sława). Obukhovsky Plant v Petrohradu byl zodpovědný za vývoj a výrobu 305 mm 12palcového 40palcového děla. Celková hmotnost zbraně byla asi 42-44 tun a celková délka zbraně byla 12,19 metru. Na konci 80. let 19. století získala ruská admiralita německá 305mm děla Krupp. Nevyhovující parametry této zbraně však vedly k jejich úpravě, jejímž výsledkem byl 12palcový 40palcový kanón. Zajímavé je, že ani přes vznik rusko-francouzské aliance a získání či odkoupení výrobního oddělení francouzských závodů Canet a Schneider ruská admiralita od využívání výše uvedeného oddělení neustoupila. Nevýhodou děl, respektive jejich věží, byl mírný elevační úhel, nepřesahující 15 stupňů.