Erich Hartmann se narodil v dubnu 1922 a zemřel v září 1993 ve věku 71 let. Předpokládá se, že byl největším německým stíhacím esem druhé světové války – je mu přiděleno označení 352[!!!] jistá a pravděpodobná vzdušná vítězství. Erich Hartmann prožil velkou část svého mládí na Dálném východě, což vyplývalo z profesních povinností jeho otce - Alfreda. Do Německa se vrátil až v roce 1928 a rychle se začal zajímat o letectví. Jako teenager se naučil létat na kluzácích a v roce 1939 (ve věku 17 let) získal pilotní průkaz. Koncem roku 1940 vstoupil do Luftwaffe a zahájil vojenský letecký výcvik. Na frontu přišel v roce 1942, přesně na tu slavnou Jagdgeschwader 52, kde ho dodatečně vycvičilo německé stíhací eso - Alfred Grislawski, který si již tehdy všiml v r. Erich Hartmann, talentovaný pilot. Svého prvního vzdušného vítězství dosáhl v listopadu 1942, když srazil útočný letoun Il-2. Zúčastnil se vzdušných bojů nad Kurskou oblastí v červenci 1943 a během jediného dne (7. července) sestřelil až sedm sovětských strojů. Začátkem srpna 1943 měl již 50 vzdušných vítězství a na konci tohoto měsíce dalších 48! Poté byl sestřelen a zajat Rusy, ale podařilo se mu ze zajetí uprchnout. V srpnu 1944 měl již 300 sestřelených nepřátelských strojů! Sluší se dodat, že v červnu 1944 se poprvé utkal s americkými piloty a zničil čtyři P-51 Mustangy. Specifickým vrcholem kariéry Ericha Hartmanna bylo letecké vítězství, které získal 8. května 1945, což bylo pravděpodobně také poslední německé letecké vítězství ve druhé světové válce. Během 2. světové války Erich Hartmann uskutečnil 1404 bojových letů, bojoval 825krát a v jejich průběhu dosáhl 352 vzdušných vítězství. Po druhé světové válce byl 10 let v sovětském zajetí. V roce 1955 se vrátil do západního Německa a vstoupil do západoněmecké Luftwaffe.
Messerschmitt Bf-109 je německý jednomotorový stíhací letoun kovové konstrukce v konfiguraci dolnoplošníku s klasickou ocasní plochou. Ukázalo se, že jde o základní a nejvíce vyráběný stíhací letoun Luftwaffe během druhé světové války. K letu prototypu došlo 29. května 1935 a sériová výroba pokračovala v letech 1936-1945. Celkem se odhaduje, že bylo vyrobeno celkem asi 35 000 stíhaček Messerschmitt Bf-109 všech odrůd, z nichž mnohé po válce skončily v českém a izraelském letectvu. Kořeny Bf-109 sahají až do soutěže vyhlášené v roce 1933 Luftwaffe na nový stíhací letoun. V konkurenci s He-112 projekt Bf-109 zpočátku prohrával, ale díky intrikám Willieho Messerschmitta mohl projekt pokračovat a nakonec se stal vítězem soutěže a stal se primárním stíhačem Luftwaffe. V průběhu výroby bylo vyvinuto několik hlavních variant Bf-109. První předsériovou sérií byl Bf-109B (Berta) s různými verzemi motoru Junkers Jumo 210 (A nebo Da). Byly testovány ve Španělsku od roku 1937 během občanské války. Další verzí je Bf-109C (Caesar). Měly jiný motor než verze B a rozsáhlou výzbroj sestávající ze dvou 20mm a 2 HP 7,92mm kanónů. Tyto stroje bojovaly i na nebi Španělska. Třetí verzí je Bf-109D (Dora) s motorem Junkers Jumo 210 Da nebo Daimler-Benz DB 600. Bojovala v zářijovém tažení, ale na přelomu let 1939/1940 byla nahrazena verzí E. Nejv. slavným modelem byl Bf-109E (Emil) s motorem Daimler-Benz 601A nebo N. Jako první používal třílistou, nikoli dvoulistou vrtuli. Bf-109E bojoval ve francouzské kampani, nad Anglií, v severní Africe a na východní frontě. Eso, které odstartovalo svou kariéru na Bf-109E, byl slavný Adolf Galland. Další verzí je Bf-109F (Friedrich), která byla podle německých pilotů aerodynamicky nejdokonalejší. Zaséval změněný tvar trupu, křídel, podběhů kabiny, ale nebyl použit nový motor. Do služby byl zařazen na přelomu let 1940/1941. V rámci vývoje konstrukce byly vyvinuty další specifikace Bf-109, z nichž v největším počtu exemplářů byla vyrobena verze G (Gustav). Nejdůležitější změnou zvyšující výkon stroje byla instalace nového 12válcového motoru Daimler-Benz DB605A o výkonu 1475HP. Výzbroj Bf-109G tvořila dvojice 13mm kulometů umístěných v trupu před kapotáží kokpitu a 20mm nebo těžší MK108 30mm kanón MG151. Poslední sériově vyráběnou verzí byl Bf-109K (Kurfirst), jehož výroba byla zahájena v říjnu 1944. Jako motor byl použit Daimler-Benz DB 605DB nebo jednotka DC. Bf-109K byla nejrychlejší verze vyrobená během druhé světové války, dosahovala až 730 km/h. Kromě toho vznikly dvě verze - H a Z, ale byly to spíše experimentální verze a jejich sériová výroba se nerozběhla. Následná vylepšení pohonu a výzbroje udělala z Messerschmittu Bf-109 jednu z nejnebezpečnějších stíhaček druhé světové války a zároveň ukázala obrovský potenciál mírně hranatého draku, který vytvořil Willi Messerschmitt. Technické údaje (verze Bf-109 G-6): délka: 8,95 m, rozpětí: 9,92 m, výška: 2,6 m, maximální rychlost: 640 km/h, stoupavost: 17 m/s, maximální dolet: 850 km, maximální strop 12000m, výzbroj: pevná - 2 kulomety MG131 13mm a 1 kanón MG151 20mm, závěsné - 250 kg pumy, nebo 2 odpalovače raket Wfr. Gr. 21.