Jagdtiger byl německý stíhač těžkých tanků z druhé světové války. První prototypy vozidla byly vyrobeny v roce 1943 a sériová výroba pokračovala v období 1944-1945 a skončila výrobou pouhých 88 vozů. Jagdtiger byl poháněn jediným motorem Maybach HL 230 P30 o výkonu 700 k. Jeho primární výzbrojí byl výkonný 128mm kanón PaK 44 L / 55 a jeden 7,92mm kulomet MG34 nebo MG 42.
Jagdtiger vznikl v továrně Henschel v souvislosti s objednávkou Říšského úřadu pro vyzbrojování ze srpna 1943 na vozidlo, které by mohlo být vyzbrojeno novým 128mm kanónem. Nové vozidlo vycházelo z upraveného podvozku tanku Pzkpfw VI Ausf. B (Tiger II). Nakonec vzniklo nejtěžší obrněné vozidlo 2. světové války o hmotnosti až 75 tun se zbraněmi, které dokázalo zničit nepřátelské tanky na vzdálenost až 3500-4000 metrů, a dobře pancéřované. Vyznačoval se přitom příšernou ovladatelností, velmi nízkou maximální rychlostí, rozhodně příliš slabým motorem a velkou náchylností k poruchám - především převodovky. Stíhače tanků Jagdtiger sloužily od září 1944 ve dvou praporech těžkých stíhačů tanků, 512 a 653, bojujících především na západní frontě.
PzKpfw VI Ausf. B Tiger II nebo hovorově Konigstiger (polský královský tygr) byl německý těžký tank z druhé světové války. První prototypy vozidla byly vyrobeny v roce 1943 a sériová výroba pokračovala v letech 1944-1945 a skončila výrobou 487 vozidel. Tiger II byl poháněn jediným motorem Maybach HL 230 P30 o výkonu 700 koní. Byl vyzbrojen 1 kanónem ráže 88 mm PaK 43 L / 71 a 2 kulomety MG34 ráže 7,92 mm.
PzKpfw VI Ausf. B Tiger II vznikl v souvislosti s pověřením Alberta Speera v lednu 1943 závodů Henschel a Porsche navrhnout nový těžký tank pro německé ozbrojené síly. První prototypy byly hotové letos v říjnu a do sériové výroby vstoupil vůz navržený firmou Henschel, přičemž 50 kusů nového tanku mělo věž navrženou Porsche (tzv. Porsche tower). Královský tygr měl skvělé protitankové dělo, schopné zničit jakékoli tehdejší obrněné vozidlo Rudé armády nebo spojenců na vzdálenost 1500-2000 m. Byl také velmi dobře pancéřovaný a jeho pancíř byl pečlivě tvarován. Ve skutečnosti byl nový německý tank pro většinu nepřátelských vozidel nedosažitelný na vzdálenosti nad 1000-1200 m. Nepochybně měl Tiger II četné nevýhody: za prvé byl rozhodně příliš slabý motor, což bylo stejně jako o 11 tun lehčí Tiger I. Poškozena byla i převodovka a celý systém pohonu, který byl extrémně nefunkční a náchylný k poruchám. Tiger II byl také neuvěřitelně zdlouhavý a drahý na výrobu, což bylo s přihlédnutím ke složité situaci Německa na frontách v období 1944-1945 také velké mínus. Royal Tiger prodělal svůj křest ohněm během operace v Normandii v létě 1944 jako součást 503. těžkého tankového praporu a 101. SS těžkého tankového praporu. Později jednotky vybavené těmito tanky bojovaly i na východní frontě v letech 1944-1945 a snad největší počet tanků Tiger II v jedné operaci byl nasazen při ofenzivě v Ardenách na přelomu let 1944-1945.
Pz.Kpfw VI (Sd.Kfz.181) Tiger je německý těžký tank z druhé světové války, jedno z nejznámějších bojových vozidel té doby. Velení německé Panzerwaffe mělo nápad na vytvoření těžkého tanku už od začátku války, ale první pokusy v podobě staletého tanku Neubaufahrzeuge se ukázaly jako neúspěšné. V letech 1939 a 1940 byly vedeny neúčinně, ale po střetu na východní frontě s T-34 a KW-1 se práce na novém těžkém tanku urychlily. Prototyp nového tanku pod označením VK 4501 (H) prošel 20. dubna 1942 polními zkouškami za přítomnosti Adolfa Hitlera a krátce poté byl uveden do sériové výroby. První produkční verze byly označeny Pz.Kpfw VI Ausf.H1 (později Ausf.E). V průběhu výroby, v letech 1942-1945, byl tank systematicky upravován např. přidáním prachových filtrů Feifell, jiným umístěním světlometů, modernizací optického zařízení, změnami na velitelské věži atd. Pohon byl zajištěn 12válcovým karburátorovým motorem Maybach HL230 P45 o výkonu 700 HP. Tank Pz.Kpfw VI, i když neměl tak tvarovanou přední část trupu jako T-34 nebo Pantera, byl silně pancéřované vozidlo (čelní pancíř až 120 mm), vyzbrojené velmi účinným kanónem KwK 36 L / 56 88 mm. , který si vysloužil pověst nejúčinnějšího tanku druhé světové války. Bylo to vozidlo mnohem lepší než spojenecký M4 nebo Churchill a sovětský T-34/76. Mohl také snadno bojovat s IS-2 nebo M-26 a předčil je účinností hlavní výzbroje. Na druhou stranu měl Pz.Kpfw VI některé nevýhody - za prvé byl extrémně časově náročný na výrobu a měl velmi komplikované zavěšení. V pozdějším období války se také zhoršila kvalita zbroje Tiger, což bylo důsledkem nedostatečného přístupu německé ekonomiky k nalezištím molybdenu. Navzdory těmto nevýhodám se Tiger na bitevních polích ukázal jako velmi účinná zbraň. Úspěšně bojoval v Tunisku, Kurském oblouku, Normandii a na východní frontě. Technické údaje: délka (s hlavní): 8,45 m, šířka: 3,7 m, výška: 2,93 m, výkon motoru: 700 KM, hmotnost: 56,9 t, dojezd (na silnici): 100 km, maximální rychlost (na silnici) ) : 38 km/h, výzbroj: 1 kanón KwK 36 L / 56 ráže 88 mm, 3 kulomety MG 34 ráže 7,92 mm.
PzKpfw IV (Panzerkampfwagen IV) byl německý střední tank z druhé světové války. První prototypy vozidla vznikly v roce 1936 a sériová výroba pokračovala v období 1938-1945 a skončila výrobou asi 8 600 vozidel. Tank verze D byl poháněn jediným motorem Maybach HL 120 TRM o výkonu 300 HP. Byl vyzbrojen 1 75mm kanónem KwK 37 L/24 a 2 7,92mm kulomety MG 34.
PzKpfw IV vznikl jako výsledek soutěže vyhlášené koncem roku 1934 německým oddělením vyzbrojování na střední tank o hmotnosti do 18 tun a vyzbrojený 75mm kanónem. Soutěž vyhrála firma Krupp, jejíž vozidlo se dostalo do sériové výroby – jak se ukázalo, šlo o vozidlo, které lze s klidem nazvat "tažným koněm" německých obrněných sil za 2. světové války a jedním z nejintenzivněji vyvíjených a modernizované tanky Wehrmachtu. V průběhu výroby vzniklo mnoho variant PzKpfw IV. Chronologicky první byla verze A, vyzbrojená 75mm dělem s krátkou hlavní a motorem o výkonu 230 koní. Rychle se však objevily verze B a C, ve kterých bylo provedeno několik významných změn: především výkonnější motory (265 HP ve verzi B a Maybach HL 120 TRM s 300 HP ve verzi C - které byly instalovány v PzKpfw IV do roku 1945 rok) a bylo vylepšeno pancéřování celého vozu. Skutečnou revolucí se ukázaly verze F1 a F2, ve kterých došlo ke zvětšení čelního pancíře na 60 mm a změně hlavní výzbroje na skvělý 75mm kanón KwK 40 L / 43 s dlouhou hlavní, který v letech 1942 a 1943 jim umožnil bojovat s jakýmkoli spojencem nebo sovětem. Nejčastěji vyráběnými verzemi PzKpfw IV byly verze G, H a J, které byly velmi podobné verzím F1 a F2. Hlavní výzbroj se výrazně nezměnila (stále to byl kanon KwK 40), stejně jako motor a podvozek. Na druhou stranu bylo pancéřování mírně zesíleno a od začátku roku 1943 na ně byly instalovány pancéřové clony (Schurzen). Na podvozku PzKpfw IV byla postavena řada dalších vozidel, jako například útočné dělo StuG IV, stíhač tanků Nashorn nebo samohybné protiletadlové dělo Wirbelwind. Tanky PzKpfw IV byly použity téměř na všech frontách druhé světové války – od zářijového tažení v roce 1939, přes tažení ve Francii v roce 1940, operace Barbarossa a Typhoon v roce 1941, bitvu u Kurska v roce 1943 až po poslední operace Německá armáda proti SSSR a západním spojencům v letech 1944-1945.