Italeri 0072 Mistel 1 (JU-88 A4/ME-109)

Junkers Ju-88 je německý, dvoumotorový, víceúčelový letoun v konfiguraci páteřového křídla, s klasickou ocasní plochou a celokovovou konstrukcí. K letu prototypu došlo 21. prosince 1936 a zařazení do služby v roce 1939. První výrobní série byla poháněna motory Jumo 211A. Díky dobrým letovým vlastnostem, značnému výkonu a pevné konstrukci na základě Ju-88 vzniklo několik různých verzí letounu, plnících různé funkce. První sériově vyráběnou verzí je Ju-88A s mnoha revizemi. Sloužil jako střední bombardér. Jeho tři revize byly přizpůsobeny pouštním operacím (A9, A10 a A11). Letouny Ju-88B, které byly používány jako průzkumné letouny, byly vyráběny v malém měřítku. Na druhou stranu Ju-88C se vyráběl ve velkém, s motory BMW 801, což byla skvělá noční stíhačka. Verze Ju-88-C6c měla radar SN-2 a kanóny Schrage Musik. Verze D je další průzkumná verze, ale s novými motory. Dalším vývojovým modelem je slavný Ju-88G, což je noční stíhačka se stále modernějšími leteckými radary (SN2, SN3, FuG-218 a nakonec i radar FuG-240 ve verzi Ju-88G-7C) a další. výkonné verze motorů. Kromě toho vznikly tyto verze: Ju-88H, Ju-88p, Ju-88S a Ju-88T. Letoun byl použit během zářijového tažení, války v západní Evropě a bitvy o Británii v roce 1940, ve velkém měřítku na východní frontě a v bojích se spojeneckými nálety na německé nebe. Bylo vyrobeno asi 15 000 exemplářů tohoto úspěšného letounu, všechny verze. Technická data (Ju-88G): délka: 15,5 m, rozpětí: 20,08 m, výška: 5,07 m, maximální rychlost: 550 km/h, maximální dolet: 2500 km, maximální strop 9900 m, výzbroj: permanentní-4 kanóny MG151/ 20 kulometů ráže 20 mm, 1-2 kulomety MG131 13 mm a 1-2 kanóny MG151 / 20 20 mm v systému Schrage Musik.Messerschmitt Bf-109 je německý jednomotorový stíhací letoun kovové konstrukce v konfiguraci dolnoplošníku s klasickou ocasní plochou. Ukázalo se, že jde o základní a nejvíce vyráběný stíhací letoun Luftwaffe během druhé světové války. K letu prototypu došlo 29. května 1935 a sériová výroba pokračovala v letech 1936-1945. Celkem se odhaduje, že bylo vyrobeno celkem asi 35 000 stíhaček Messerschmitt Bf-109 všech odrůd, z nichž mnohé po válce skončily v českém a izraelském letectvu. Kořeny Bf-109 sahají až do soutěže vyhlášené v roce 1933 Luftwaffe na nový stíhací letoun. V konkurenci s He-112 projekt Bf-109 zpočátku prohrával, ale díky intrikám Willieho Messerschmitta mohl projekt pokračovat a nakonec se stal vítězem soutěže a stal se primárním stíhačem Luftwaffe. V průběhu výroby bylo vyvinuto několik hlavních variant Bf-109. První předsériovou sérií byl Bf-109B (Berta) s různými verzemi motoru Junkers Jumo 210 (A nebo Da). Byly testovány ve Španělsku od roku 1937 během občanské války. Další verzí je Bf-109C (Caesar). Měly jiný motor než verze B a rozsáhlou výzbroj sestávající ze dvou 20mm a 2 HP 7,92mm kanónů. Tyto stroje bojovaly i na nebi Španělska. Třetí verzí je Bf-109D (Dora) s motorem Junkers Jumo 210 Da nebo Daimler-Benz DB 600. Bojovala v zářijovém tažení, ale na přelomu let 1939/1940 byla nahrazena verzí E. Nejv. slavným modelem byl Bf-109E (Emil) s motorem Daimler-Benz 601A nebo N. Jako první používal třílistou, nikoli dvoulistou vrtuli. Bf-109E bojoval ve francouzské kampani, nad Anglií, v severní Africe a na východní frontě. Eso, které odstartovalo svou kariéru na Bf-109E, byl slavný Adolf Galland. Další verzí je Bf-109F (Friedrich), která byla podle německých pilotů aerodynamicky nejdokonalejší. Zaséval změněný tvar trupu, křídel, podběhů kabiny, ale nebyl použit nový motor. Do služby byl zařazen na přelomu let 1940/1941. V rámci vývoje konstrukce byly vyvinuty další specifikace Bf-109, z nichž v největším počtu exemplářů byla vyrobena verze G (Gustav). Nejdůležitější změnou zvyšující výkon stroje byla instalace nového 12válcového motoru Daimler-Benz DB605A o výkonu 1475HP. Výzbroj Bf-109G tvořila dvojice 13mm kulometů umístěných v trupu před kapotáží kokpitu a 20mm nebo těžší MK108 30mm kanón MG151. Poslední sériově vyráběnou verzí byl Bf-109K (Kurfirst), jehož výroba byla zahájena v říjnu 1944. Jako motor byl použit Daimler-Benz DB 605DB nebo jednotka DC. Bf-109K byla nejrychlejší verze vyrobená během druhé světové války, dosahovala až 730 km/h. Kromě toho vznikly dvě verze - H a Z, ale byly to spíše experimentální verze a jejich sériová výroba se nerozběhla. Následná vylepšení pohonu a výzbroje udělala z Messerschmittu Bf-109 jednu z nejnebezpečnějších stíhaček druhé světové války a zároveň ukázala obrovský potenciál mírně hranatého draku, který vytvořil Willi Messerschmitt. Technické údaje (verze Bf-109 G-6): délka: 8,95 m, rozpětí: 9,92 m, výška: 2,6 m, maximální rychlost: 640 km/h, stoupavost: 17 m/s, maximální dolet: 850 km, maximální strop 12000m, výzbroj: pevná - 2 kulomety MG131 13mm a 1 kanón MG151 20mm, závěsné - 250 kg pumy, nebo 2 odpalovače raket Wfr. Gr. 21.