Fallschirmjäger je souhrnné označení pro německé výsadkové jednotky z meziválečného období a druhé světové války. První výsadková jednotka byla zorganizována v nacistickém Německu v roce 1936 - možná jako výsledek pozorování provedených během sovětských manévrů v předchozím roce. První výsadkový oddíl byl vytvořen z iniciativy Hermana Göringa a byl přidělen k Luftwaffe. O rok později (1937) byla první jednotka tohoto typu podřízena Wehrmachtu, přesněji pozemním silám. V roce 1938 byly tyto jednotky spojeny a rozšířeny do podoby 7. letecké divize pod velením generála Kurta Studenta. Skládala se z výsadkové pěchoty, jednotek vycvičených k přepravě kluzáků a pěchoty dopravované na bojiště letouny. V průběhu 2. světové války byly vytvořeny další jednotky Fallschirmjäger, vč. v roce 1943 byly na základě 7. letecké divize zřízeny 1. a 2. paradesantní divize. V období 1939-1941 byly německé Fallschirmjäger používány k zamýšlenému účelu (např. během bojů v západní Evropě v roce 1940), ale po těžkých ztrátách utrpěných v průběhu bojů na Krétě v roce 1941 začala německá výsadková vojska využít především jako elitní pěchotní jednotky, v této roli se velmi dobře osvědčili a mezi spojenci si vysloužili přezdívku "Zelení ďáblové".
Batalia, v Polsku známá jako bitva o Monte Cassino je v podstatě sled střetů a bitev mezi spojeneckou a německou armádou, které probíhaly od 17. ledna do 19. května 1944 na území dnešní Itálie. Asi 105 000 lidí bylo zapojeno do bitvy najednou, v květnu 1944. spojeneckých vojáků a cca 80 tis. němečtí vojáci. Na straně spojenců vykonával vrchního velitele této operace polní maršál Harold Alexander a na německé straně polní maršál Albert Kesserling. Zatímco velitelem II. sboru polských ozbrojených sil, který prolomil německou obranu u Monte Cassina, byl generál Władysław Anders. Údolí řeky Liri a v jeho blízkosti ležící kopec Monte Cassino (spolu s dalšími kopci v této oblasti) byly přirozenou bariérou, mohly zastavit armádu táhnoucí z jihu Itálie na sever, směrem k Římu. Albert Kesserling si toho byl dobře vědom a z tohoto důvodu krátce po vylodění Spojenců na Sicílii a v jižní Itálii nařídil v této oblasti vytvořit pás opevnění, tzv. Gustavova linie. Tato linie se ukázala jako účinná bariéra k zastavení spojeneckých útoků, které začaly 17. ledna 1944. Následné útoky, provedené v únoru-dubnu 1944, i když zatěžovaly německé pozice, neskončily průlomem. Útok, který skončil definitivním průlomem a v němž sehrála obrovskou roli polská armáda, byl zahájen 12. května 1944 a obnoven byl 16. května. Nakonec převzal 18. května ruiny benediktinského kláštera v Monte Cassino. Symbolickou pečetí vítězství v bitvě bylo zavolání polnice z kopce Monte Cassino. Na druhou stranu hrdinství vojáků 2. sboru ocenil polní maršál Alexandr, který po bitvě řekl: "[…] Kdybych dostal na výběr mezi vojáky, které bych chtěl mít pod velením, vybral bych si vás, Poláky."