Hat 8204 Napoleonic Austrian Grenzer

Když vypukly války s revoluční Francií (1792-1799), byla rakouská armáda vnímána jako jedna z největších a nejsilnějších v Evropě. Je pravda, že za války o rakouské dědictví (1740-1748) utrpěla řadu porážek, ale během sedmileté války (1756-1763) dokázala udržet pole velké pruské armády, ba dokonce (i když zřídka) udělují porážky - jako v bitvě u Kolína v roce 1757. Rakouská armáda si vedla dobře i během války o bavorské dědictví (1778-1779). Navzdory reformám provedeným za vlády Marie Terezie (1740-1780) a Josefa II. (1780-1790) se však rakouská armáda ukázala být v poli podřadnější než vojska revoluční a napoleonské Francie, což bylo zjevně prokázalo italské tažení v letech 1796-1797 a takové bitvy jako Slavkov (1805) nebo Wagram (1809). Vzhledem k výše uvedenému není divu, že během napoleonských válek (1799-1815) prošla rakouská armáda změnami a reformami (podobně jako pruská armáda po roce 1806), přičemž tyto změny postihly nejčastěji rakouskou pěchotu včetně formace Grenzer ( dalo by se tomu říkat pohraniční vojska). Tato formace byla něco mezi liniovou pěchotou, lehkou pěchotou a Landwerou. Hlavním úkolem Grenzerových vojáků v době míru bylo střežit hranici s Tureckem a svou službu vykonávali 6-7 měsíců v roce. Celkem mohla rakouská armáda nasadit asi 17-18 pluků této formace. V době míru (v roce 1807) se jeden pluk skládal ze tří praporů: jednoho záložního a dvou polních praporů a každý polní prapor sestával ze šesti rot po cca 200 mužích. Pluky Grenzer byly cvičeny především pro nepravidelný boj, průzkum, průzkum a jištění pochodů vlastních vojsk. Skvěle se jim dařilo i v zalesněném nebo horském terénu. Sluší se dodat, že by se daly úspěšně použít na bojišti.