Panzergrenadier je německý výraz pro formaci tankových granátníků, tedy pěchotních jednotek vycvičených k boji v úzké spolupráci s vlastními tanky. Tento termín byl oficiálně používán v roce 1942, kdy byly pěší divize přejmenovány na granátnické divize a motorizované pěší divize na divize tankových granátníků. Sluší se dodat, že v letech 1937-1942 byl Schützen Regiment používán pro označení pěších pluků sloužících u obrněných jednotek. Teoreticky měly být základním vybavením obrněných granátnických divizí obrněné polopásové transportéry, zejména Sd.Kfz.251, ale z důvodu nedostatečné produkce byla tato pěchota často přepravována nákladními automobily. Standardně se divize obrněných granátníků skládala ze tří pěších pluků, dvou praporů v každém pluku a četných podpůrných jednotek, včetně protitankových, protiletadlových, sapérských a komunikačních jednotek. V těchto formacích byla často používána samohybná děla, jako je StuG III. Sluší se dodat, že divize obrněných granátníků vznikaly nejen ve Wehrmachtu, ale i ve Waffen SS - například divize Totenkopf nebo divize Hohenstaufen.
Bitva u Kurska (německý kódový název: Operace Zitadelle) je všeobecně uznávána – ne zcela přesně – jako největší obrněná bitva ve druhé světové válce a největší obrněná bitva na východní frontě. Stalo se tak po německé porážce u Stalingradu v únoru 1943, ale také po úspěšné německé protiofenzívě u Charkova v březnu téhož roku. Německá strana, která se zapojila do bitvy, počítala s plným převzetím strategické iniciativy, s úkolem sovětské strany s co největšími ztrátami, jakož i s vsuvkou sovětské ofenzívy očekávané v létě 1943. Rudá armáda zaujala obranný postoj a snažila se v počáteční fázi operace vykrvácet útočící Němce a poté přejít do protiofenzívy. Bitva na Kurském oblouku začala 5. července 1943 a spolu se sovětskými operacemi Orłowo a Belgorod trvala až do 23. srpna téhož roku. V jejím průběhu, i přes zapojení významných sil německé armády a nejnovějších tanků Tiger a Panther i stíhačů tanků Ferdinand, dosáhli vítězství Sověti, kteří se na tuto bitvu velmi dobře připravili, a přestože utrpěli obrovské ztráty - mohli přejít do protiofenzívy. Bitva u Kurska se ukázala být jedním ze zlomů druhé světové války. Odhaduje se, že v důsledku toho (od 5. července do 23. srpna) německá armáda ztratila cca 240 000 zabitých, raněných a zajatých vojáků, cca 1 300 tanků a cca 1 000 letadel. Ztráty Rudé armády byly nepochybně větší.