Dělo 7,5 cm KwK 37 L / 24 je německý 75mm krátkohlavňový tankový kanón z druhé světové války. Kanón byl primárně určen pro podporu vlastní pěchoty, nikoliv jako protitankový kanón. Proto byla jeho schopnost ničit nepřátelská obrněná vozidla značně omezená. Zbraň byla použita na Pz.Kpfw. IV do verze F a Pz.Kpfw. III Ausf. N, stejně jako na raných pancéřových dělech Sturmgeschütz (StuG) III. Byl použit i na některých modelech vozu Sd.Kfz. 233 a Sd.Kfz. 234/3. V této zbrani bylo použito několik typů střeliva. První byl Panzergranate (PzGr.) 39/1, což byla střela APCBC (Armor Piercing, Capped, with Ballistic Cap - High Explosive), tedy protitanková jádrová střela s balistickou čepicí. Počáteční rychlost byla pouze 385 m/s. Taková střela mohla prorazit pancéřovou desku se sklonem 30 stupňů, tloušťku 46 mm na vzdálenost 1000 metrů, tloušťku 42 mm na vzdálenost 1500 metrů a 38 mm na vzdálenost 2000 metrů. Velmi podobný náboj byl PzGr. 39/2, který měl o něco lepší průbojné schopnosti při střelbě na 1000 a 1500 metrů. Použity byly také střely Granate (Gr.) 38 ve verzích HI, HI / A, HI / B a HI / C. Počáteční rychlost obou těchto střel byla až 450 m/s. Poslední verze (HI/c) dokázala prorazit 115 mm silný pancíř nakloněný pod úhlem 30 stupňů na vzdálenost 1500-2000 metrů. Střely Sprenggranate 34 (Sprgr.34) byly také použity v kanónu KwK 37.
Dělo 7,5 cm KwK 40 L / 43 nebo L / 48 je německý 75mm tankový kanón z druhé světové války. Zbraň byla vyvinuta na základě protitankového děla PaK 40 stejné ráže. Poprvé se objevil na bojišti v roce 1942. Jednalo se o hlavní výzbroj tanků Pz.Kpfw. IV od verze F2, stejně jako obrněná děla a stíhače tanků Sturmgeschütz (StuG) III a IV od verze F, kde byl montován pod označením StuK 40. Do tohoto děla bylo použito několik druhů střeliva. První byla Panzergranate (PzGr.) 39 KwK 40, což byla střela APCBC (Armor Piercing, Capped, with Ballistic Cap), tedy protitanková jádrová střela s balistickou čepicí. Hmotnost samotného náboje byla 6,8 kg a počáteční rychlost - při střelbě z kanónu ráže 43 (L / 43) - dosáhla 740 m / s. Taková střela mohla prorazit pancéřovou desku se sklonem 30 stupňů a tloušťkou 82 mm na vzdálenost 1000 metrů, tloušťkou 72 mm na vzdálenost 1500 metrů a 63 mm na vzdálenost 2000 metrů. Druhým typem nábojnice byl PzGr. 40 KwK 40. Jednalo se o střelu APCR (Armor Piercing, Composite Rigid), tj. byla to střela s protitankovým jádrem. V tomto případě – při střelbě z kanónu L/48 – byla počáteční rychlost až 930 m/s. Tento projektil mohl prorazit pancéřovou desku nakloněnou pod úhlem 30 stupňů, tloušťku 97 mm z 1000 metrů a 77 mm z 1500 metrů.
3_abe16073_instruction_sheet.pdf